aby mohl krále Pelea tesalského, strýce svého, žádost a rozkázanie naplniti a svému rčení i slibu dosti učiniti. A jehožto řeči král Oetes laskavě odpovědě, že což žádá, jemu chce toho dopustiti.
Tak se skonávají druhé knihy a počínají se třetie a pravie o té převelmi krásné panně, umělé a dospělé, jménem Medea, dceři krále Oeta, a o její milosti k Jasonovi a kterak jemu dala jest naučenie, jímž by mohl dobyti zlatého rúna
Kapitola I.
A když by připravena veliká hojnost drahých krmí podlé velebnosti královské slávy a stolové kryti biechu a ozdobeni řepicemi, čéšemi, konvicemi i jiným osudím drahým i zlatým, tehdy král Oetes, žádaje všecku ušlechtilost své královské lásky Řekóm okázati, posla po svú dceru, aby k němu přišla a s novými hostmi, kteréž on míle přivítal, aby s nimi v utěšení hodovala. Nebo bieše krále Oeta dci jménem Medea, panna převelmi krásná a svému otci jediná a všeho jeho královstvie budúcie dědička, kterážto již jmějieše ke vdaní věk hodný a dospělý. A bieše plna všelikého uměnie, jemuž se lidé v světě učie, takže mimo ni v ty časy v světě nemohla býti nalezena. Ale jejie najpilnějšie uměnie, kterýmžto nad jiné vévodieše, bylo jest čarodějné, jímžto rozličného zaklínanie i také mocí mnohého kořenie i kamenie jasně a snadně v temnosti nočnie světlost proměňováše, větry zbúřováše, přievaly, blýskanie, hřímanie i země hrozné třesenie. Potokóm také zpět zase vzhuoru plúti rozkazováše a v zimě stromóm květ i ovotce zplozováše, mládence v staré měníci a starým mladú zpuosobu dávajíci.
A o téť panně praví dávná zpohanilost, že i na Slunce i na Měsiec, když chtěla, přivodila pokaženie proti přirození. Než jakož pravie hvězdáři dospělí, že Slunce, když běží pod okršlkem položenie svého, nemuož se pokaziti, leč se sběhne s Měsiecem na tom miestě nebeském, ješto slove Hlava neb Ocas ještěrový. Neb v ta doby Měsiec tělem svým zastúpí jasnost slunečnú, že Slunce svých paprslkuov nevyskytne k osviecení světa, jakož o tom praví hvězdář veliký Ptolomeus. Ovidius sulmonenský a skladač pohanský divy o ní, totiž o Medee, básnivě rozprávie. Ale tomuť ižádný věrný křesťan neuvěří, byť to ona nebo který jiný člověk v světě mohl by kdy učiniti. Neb svrchovaný a věčný Buoh, jenž jest v múdrosti své, totiž v Synu svém věčně urozeném, všecka těla stvořil, sedm hvězd bludných, jimžto Řekové planety řiekají, a jim jich běhu i toku zákon uložil jest věčně, jehož nepřestúpie, leč by on sám kázal. A protož pokaženie a uplně zatměnie blesku slunečného nikdy nečtem, by se stalo proti přirození, kromě tehdy, když vtělené Slovo Božie dobrovolně trpělo smrt pro ny na kříži.
