vazby řecké. Pak biskup trojánský zlý, kterýžto z rozkázanie bohuov, opustiv Trojánské, přivinul se zrádně k Řekóm, ten jmějieše jednu dceru, velmi krásnú pannu jménem Briseida, a velmi múdrú. Protož ten biskup přistúpiv před krále Agamenona i jiných snažně vzprosi, aby požádali na králi Priamovi, aby jemu dceru vydal, neb po ní velmi túžieše. A když o to snažně stáchu u krále Priama, aby ta panna Kalkasovi byla vydána, Trojánští obecně přivstachu proti Kalkasovi, nazývajíce jej nešlechetným, zrádci a hodným smrti. Ale král Priamus ku prozbě řecké při odměně Toasa krále za Antenora i tu Briseidu káza propustiti.
Kapitula druhá o rozmlúvaní Hektora s Achilem a kterak naň nevraží a kterak jest Briseida s velikú žalostí pryč vedena pro Troila
V tom příměří Hektor v množství rytieřstva jěde do stanuov řeckých a do Achilova stanu vjide. A když mezi sebú rozličné řeči rozmlúváchu, Achiles vece tato slova k Hektorovi: „Hektor, Hektor, rád tě vidím bez oděnie, neb sem tebe bez oděnie dřieve nikdy nevídal. Než raději bych viděl, by ty od mého života moci smrtí spieše zahynul, nebť sem já v mnohé moci tvého bojovánie poznal v tobě sílu přemnohú, i na prolévaní mé krve, i na silných ranách meče tvého. A jakžkoli duch muoj tiem jest často teskliv, avšak větší teskností se mútím z toho, že jsi Patrokla, mého najmilejšieho přietele, zahubil; jehož sem nic méně sebe miloval, toho s ty odlúčil ode mne, s nímž mě přirozené lásky svazek byl spojil. Než ty to za jisté měj, že dřieve nežli rok mine, Patroklova smrt hořce bude nad tebú pomštěna. Jižť jest potřebie, aby od ruky mé ukrutně umřel, a zvláště proto, neb sem v jistotě poznal, že o mú smrt pilně stojíš.“ – Jemuž Hektor těmito slovy odpovědě: „Pane Achiles, jestliže já tebe nenávidím a o tvé umrtvenie snažně stojím, bezprávně se divíš. Neb věřím nechybně, že to dobře vieš, že by to [z]text doplněný editorem spravedlnosti mohlo vyjíti, abych toho měl milovati, jenž mě nenávidí úhlavnú nenávistí. A ovšem toho, ktož jest na mú i na mých všech záhubu tak vražedlně přivstal. Nebť z vražedlné záhuby nikdy nepocházie milovánie, ani z nenávisti láska pravá muož vyjíti, neb milovánie z lásky se zarozuje a z nenávisti nepřiezen vycházie, jejiežto mátě i chovačka jest válka. V jistotěť chci, aby ty to věděl, že mne slova tvá nepohnú, nébrž budu liť toliko dvě létě živ, úfámť zajisté bohóm, žeť já toliko své síly mocí tě i všecka řecká vojska svým mečem pohubím, kteřížto
