Z Řekuov najudatnější
Achiles najrekovnější,
Paridem v chrámě ustřělený,
úkladem umrtvený,
jenž Hektora zabil úkladem
a týmž padl potom.
Ktož učiní bezprávie komu,
dočekáť téhož v domu,
a jakž kým jest měřeno,
téžť bude jemu odměněno.
Toť leží znak nosem k nebi
v této přeslavné pohřebi.
Jižť sebú nevládne,
tlé, smrdí, hnije i vadne.
Toť rek předivný,
mezi Řeky nad jiné silný.
Achiles udatný
knieže, rytieř všady vzácný,
zabit lítě v chrámě.
Nespomohlo jemu hrdinské rámě.
Jižť leží v drahém hrobě
a nemoha raditi sobě.
Kterak jeho síla minu,
čest i chvála brzo splynu.
Zuostať jedno jméno,
pověst větrná v světě jeho.
Viz světské marnosti,
nenieť v ní žádné stálosti,
ni viery, ni ctnosti,
všudy křivdy a plno zlosti.
Tichněme k věčnosti
upřiemú cestú v spravedlnosti,
v níž cti, krásy jest dosti,
sbožie, zdravie i všie radosti.
A že v této kronice nenie položen čas neb léto od stvořenie světa toho dobytie a zkaženie města trojánského, protož slušie věděti, že se jest stalo léta třetieho toho súdce židovského jeho panovánie, jemuž jméno bylo Abdon, kterýžto měl jest třidceti synuov ženatých a tolikéž dcer vdaných, jakož psáno jest v knihách súdcí israhelských ve dvadcáté kapitole. A to se jest dálo léta od stvořenie světa po čtyřech tisících po stu a po čtrnádcti letech měsiece října a před ustavením města římského tři sta a třidceti let. Ale že město římské ustaveno jest od Romula před narozením Pána našeho Jesukrista sedm set let a patnádcte let, tehdy od dobytie města trojánského až do narozenie Pána našeho Jesukrista, syna Božieho, minulo tisíce let [a]text doplněný editorem čtyřidceti a pět let. A že již od narozenie syna božieho počítáme čtrnádcte set let a šedesáte devět let, protož sečtúce ta léta v hromadu, tehdy od dobytie Troje až do sie doby minulo jest puol třetieho tisíce let a čtrnádcte let.
