a puotazu obecnému. A když by ráno, všickni se sjědechu Řekové k stanu krále Agamenona, mezi nimiž on takto povědě: „Králi, kniežata i přietelé i bratřie! Dosavad nosil sem zprávy vašie břiemě, pod jehožto těžkostí dosti pracovitě potil sem se, všecky běhy, jakž najlépe mohl sem, puosobil sem, jimiž by tak větší jako menší pod mú zprávú chvalně bydlili a odpočívali. A že přiezní bohuov stalo se jest, že za mé zprávy úřadu k břehu slavnému sme přivedeni šťastně, ale že spravedlivé i podobné jest, aby valná obec toliko na jednom nezpoléhala, ale rovným podělením i jiné obce tiežiti, ať by i jiní toho břemene na svú plecí pro obecné dobré potiepali a pod ním ustávali i odpočívali. A již čas hodný jest, abych té zprávy těžké břiemě s sebe složil, kteréž sem nosil až dosavad na sobě, a protož hodnéť jest, abychom jednoho z králuov aneb kniežat k tomu úřadu jednostajně volili, ať by nás zpravoval řádně svú opatrností bedlivú. – A když král Agamenon řeč svú skona, všichni k tomu přivolichu, neb tať jest vada lidem přirozená, aby se často novému panství radovali a novú proměny zpuosobú utěšenie [jměli]text doplněný editorem[7]doplněno podle rukopisu KNM 25 D 11a, jakžkoli druhdy hodnějšieho pozbudúce, nestatečného dobývají. A na tom zuostachu, aby jiný zprávce volen byl, a uradivše se, zvolili Palamida za zprávci a vévodu všeho lidu řeckého. A davše jemu plnú moc toho úřadu a tak skonavše to volenie a jemu slíbivše poslušenstvie, rozjidechu se všickni do svých bud a stanuov. A když to Achilovi by oznámeno, o krále Agamenova ssazení a Palamidově ustavení za zprávci, neslíbí mu se to a hněvivě těm, jenž při něm stáchu, vece, že Agamenovo zsazenie nenie potřebné ani dobré, poňavadž miesto něho ustavený ani jest jemu ve cti roven, ani v zpravování nenie, aniž má opatrnosti, a takové směny měly by za lepšie učiněny býti. Ale že všickni jiní k té směně byli svolili, protož zuostalo jest to bez pohnutie.
Počínají se třimezcietmé knihy Kroniky trojánské o bojování krále Priama a kterak hrdinsky nad Řeky svítězil a pole obdržal, a o uložení příměřie, v němž Achiles Polixenu, dceru krále Priamovu, zamiloval srdečnú milostí
Když dva měsiece daná ku příměří minušta, král Priamus, žádaje smrti syna svého najmilejšieho mstíti mečem svým, zpuosobiv a zřiediv všecka vojska a nad nimi zprávce a vuodce ustanoviv, sám vybra sobě dvadceti tisícuov lidu rytieřského k svému vojsku. Neb, jakož píše Dares, že toho dne sto a padesáte tisícuov jiezdného lidu vyjelo jest k boji s králem Priamem
