[nenabytých povstali ste v radu nehodnú a mně]text doplněný editorem[10]opraveno podle rukopisu KNM 25 D 11a, původně: velmi hanebnú i škodnú smlúvu vzel a abych… velmi hanebnú i škodnú, abych hledal pokoje od Řekuov a jim škody nahrazoval, kteříž mě tak vražedlně i konečně zahubili i s mými najmilejšími. Zajisté nenieť hodné, bych tvé rady uposlúchal, kteráž by mój život v pohanění skonala.“ Ale Eneáš, rozhněvav se, mnoho hrdých řečí vymluvi proti králi. Ale Antenor s Eneášem odjidechu od krále s hněvivými řečmi.
Tehdy král Priamus, zatesk sobě, velmi zaplaka, již se v jistotě boje, by oni města Řekóm nezradili. A protož, chtě jich úmysl zrádný zrušiti, s Amfimakem, synem svým, tajně mluvi a řka: „Milý synu, však vieš, žeť sem já otec tvój a ty syn muoj, já tvá krev a ty má, nemuožem, jedno skrze smrt, býti rozlúčeni. Protož se jie, což muožem najdál,vystřiehajme! Viemť za jisté, že tato dva mieníta město Řekóm zraditi a nás i naše všecky o statky i o životy připraviti. A protož byloť by podobné, abyšta ona upadla v jámu, kterúž jsú nám kopali. I umyslil sem je zbíti prvé nežli od nich zbitie i se všemi svými dočekati. Protož večer, když ke mně v radu vejdú, ty buď tajně na této sieni s někerými našimi věrnými hotov k tomu, abyšte na ně vyskočiece, i zbili je.“ A Amfimakus slíbi to králi věrně učiniti a to tajně při sobě mieti. Ale žeť pole má oči a les uši, ta rada Eneáše dojide i Antenora. A protož přísahu učiništa s některými svými rotníky město Řekóm zraditi, a budú li v radu královu povoláni, že chtie v množství oděncóv přijíti, neb bieše tehdy Eneáš velmi mocný v Troji sbožím i přátely, že se mohl i králi bezmála vrovnati; a též bieše i Antenor.
A tak mnoho cest i obyčejóv mezi sebú ptášta, kterak by mohli s Řeky podobně mluviti o zrazení jim města a aby od Řekuov byli ujištěni, aby oni s přátely svými a s statky byli zachováni. Mezi tiem Agamenon král proše, aby Antenor a Eneáš k němu vyšli, aby radili, na čem by již konečně mělo býti zuostáno. Ale oni vyjeti nechtiechu pro zlé domněnie, leč by král Priamus k tomu svolil se vší obcí trojánskú. A protož ku Priamovi králi jidechu v množství lidí branných. A to vida král, káza Amfimakovi, aby nechal toho, což jemu bieše dřieve rozkázal. I prosišta krále, aby král zítra ráno kázal všem býti měšťanóm v puotazu o obecné dobré. A když se sjidechu, Eneáš povstav, napomíná i radí všem vuobec velmi zchytralú řečí, kryje jí úmysl svój i tovařiše svého zrádného, aby s Řeky o pokoj bylo rokováno. A k tomu všickni Trojánští přistúpichu. A když král Priamus proti tomu odmlúva, vece jemu Eneáš: „Proč se obecnému dobrému protivíš? Chtěj ty nebo nechtěj, budeť s Řeky o pokoj rokováno!“ A vida král, že jeho odpor platný nenie, a nechtě obce popuditi proti sobě, i vece proti Eneášovi: „Cožkoli vám se
