Po zboření města Troje a hanebném zahubení krále Lamendonta, pána dědičného téhož města, s mnohými kniežaty, pány, rytieři i panošěmi a také s najvýbornějšími měštěny trojánskými a po zebrání jich žen mladých a panen ušlechtilých k věčné službě a po vzětí té krásné a přeurozené panny Exiony, dcery toho krále trojánského, v ženimstvo krále Telamona, tuto, mužie opatrní, snažně přihlédněte a uzříte, jak jsú v tomto světě divné příhody a že druhdy užitečnějie jest veliké bezprávie přezřieti nežli pomstiti! Nebo malé bezprávie jestiť jako jiskra malá, kterážto druhdy zplodí plamen veliký a druhdy vší obci velmi škodný. Tuto také měli by se učiti králi a kniežata i velicí páni cizozemcóm nepřekážeti, kteříž do jich vlastí pro své potřeby berú se a bez jich škody! Nebo tohoto světa štěstie jestiť jakožto nebe nestálé, nebo vysokých ponižuje a ponížených povyšuje, a to svého obyčeje zvláštní zvláštností. A tak čím kto na najvyšiem stupni tohoto světa štěstí stojí, tiem se viece má báti poníženie. Příkladuov toho máme plné a mnohé kroniky a tuto v této máme přítomné příklady o králi tak mocném a slavném, Lamendontovi, jehožto moc, sláva i všecko sbožie na jeden den jsú zhynuly pro jeho zpurnú řeč k cizozemcóm. A z toho kmene zlostného pošlo jest, že syn Lamendonta krále, mstě toho zlého, což byli Řekové nad jeho otcem i nad sestrú jeho i nad jeho dědičstvím nepřátelsky spáchali, život, slávu i sbožie stratil s dětmi svými i se vším lidem svým, i to velebné město, kteréž byl znova ustavil, i také sám se i mnohé krále i kniežata i mnoho tisíc lidu rytieřského s jich životy i statky zavedl, jakož bude o tom v těchto knihách rozprávěno.
Tuto se počínají páté knihy Kroniky trojánské, kteréžto rozprávějí o rodu Lamendonta, krále trojánského, a o jeho synech a vnuciech etc.cizojazyčný text
Lamendon, král trojánský, mějieše syna dospělého mnohé udatnosti a velikú múdrostí ozdobeného. Toho mnoho časuov před túto zlú a hanebnú příhodú byl vyslal na své nepřátely s vojskem valným. A ten pojav s sebú ženu svú i své syny, i oblehl jest jeden hrad v ciziem kraji v ty časy, kdyžto Řekové do jeho dědičného královstvie vtrhli a tu záhubu, o níž dřieve praveno jest, učinili.
A ten Priamus jmějieše ženu přeurozenú a krásnú, Hekuba řečenú, s kterúžto měl jest pět synuov a tři dcery, z nichžto první slovieše Hektor, kterýžto potom bieše muž neslýchané síly a udatnosti, rytieř nad jiné bojovný, o němž mnohá a divná udatnost v těchto knihách k věčné paměti je popsána. Druhý jeho syn slul Paris, kterýžto potom byl nazván Alexander, mezi všemi mládenci najkraší po všem těle, umělý nad jiné z lučiště střelec. Třetí syn jeho slul Deifebus, muž udatný a statečných rad i dómysluov plný. Čtvrtý syn jeho bieše Elenius, muž umělý všeho učenie svobodného a dospělý nad jiné.
