A tak k přistavadlu Tenedon řečenému přistachu Řekové málo před západem slunečným. A když tu s velikým veselím večeřechu, na tom břehu noc připade. Řekové všickni oblečechu se v uoděnie a velmi tiše jidechu k městu trojánskému. Ale Šimon, jemuž biechu klíče toho koně poručili, jakž srozumě, že Trojánští již sú se upokojili, oheň zapáli a všecky oděnce vypusti. A vidúce Řekové oheň, směle skrze vybořenú bránu valně do města vjidechu a hned se v roty rozdělivše, domy vybíjejí a trojánské měšťany, ani spie, ižádné péče na ně nemajíc, a do domuov vběhnúce, jako vzsteklí mordují napořád všecky, kteréž zastihnú, ani stavu, ani věku, ani kterému pohlaví odpustie, a berúce jich statky napořád. A té noci, dřieve nežli se den rozsvieti, viece nežli dvadceti tisícuov mužuov zmordovachu a chrámy všecky zlúpichu. A tak by přehrozné úpěnie a křik žalostivý po všech domiech i uliciech.
A uslyšav král Priamus to úpěnie všudy po městě, ihned srozumě, že jest zrazen od Antenora a Eneáše, jakož se byl i dřieve toho nadál. A tak s velikým strachem, žalostí i pláčem vstav z lože svého, oblek se naručest, i běží z sieni své. A běžev do chrámu Apolinova, kterýž v jeho dvoře bieše, maje za to, že by hned měl od nepřátel umrtven býti, a tak před velikým oltářem pade na tvář, jisté smrti čekaje. Ale Kasandra, jako by se zbláznila, sama uteče do chrámu Minervy a tu i jiní s hradu běžie, kdežto kvielé smrti všech svých. A jiné královské ženy na sieni královské v náramných žalostech i pláčích zuostachu.
A když by ráno, tehdy Řekové vedeni sú od Antenora a Eneáše, své vlasti i svého pána hanebných zrádcí, v hrad králuov, ješto slul veliký Ilion. A že v něm ižádné odpory nenalezechu od dvořanuov, protož všecky tu zmordovachu. A Pirus, syn Achiluov, vběh do chrámu Apolinova, kdežto král Priamus před oltářem leže, své smrti čekáše, a na to Eneáš a Antenor patříta, ihned zabi krále Priama, takže i oltáře větší diel zkrvavi. Ale královna Hekuba s tú převýborné krásy dievkú Polixenú, dcerú svú, chtiec utéci, ale nevědieše kam. A tak jdúce, potka se s Eneášem, jemuž královna vece: „Ó, nešlechetný zrádce, kudy jest mohla od tebe vyjíti tak veliké nemilosti ukrutnost, že s na krále Priama, pána a věrného přietele tvého, od něhož s tak veliká zbožie přijal a tak velikú slávú i ctí jsi zveleben, jeho vrahy přivedl s, aby jej tak hanebně zamordovali. Jehož smrt měl s svú smrtí zachovati! I zradil s vlast vlastní i město, v němž si se narodil a v němž jsi tak slavným byl mnoho časuov. I kterak muožeš na jeho záhubu
