kterého s prohřěšenie poškvrnú zkalena, že ty uzříš všecky puorody, aniť ukrutnú smrtí hynú! Proč nezabráníš Paridovi jeti do řečské země, kterýžto svú jiezdú bude příčina všech těch zlých příhod budúcích.“ A tu přestavši úpěti, i bra se k otci svému, s náramným pláčem napomínajíc jeho žalostivě, aby od počatého úmysla svého odchýlil se, vědúc svým slavným naučením budúcie zlé, kteréžto králi i městu i všem jeho mělo v jistotě připadnúti. Ale protivní osudové, kteříž k svému cíli i ty dobrovolně táhnú, kteřížto biedu trpěti mají, takže k svému zlému budú kvapiti ti, ješto mají zahynúti.
Ó, králi Priame, by ty byl rady Hektorovy a Elenovy a Penteovy rozprávky a Kasandry plačtivé uposlúchal napomenutie, i dnes by tvé slavné všemu světu Troja město stálo v svém duostojenství a tvého rodu kmenové v něm by kralovali. Ale nemilostiví osudové, jichžto uloženie ani obět ani prosba muož změniti, tamť lidi i s jich dobrú vólí pudie bez rozpači, kdež jsú jim cíl uložili.
Počínají [se]text doplněný editorem sedmé knihy Kroniky trojánské o výpravě Parida a Deifeba s valným vojskem do řecké země i s jiným rytieřstvem etc.cizojazyčný text
Čas bieše, kdyžto dešťová a větrná shvěžděnie biechu [s]text doplněný editorem Sluncem příběžná a Slunce pod znamením nebeským, jemuž Býk dějí, běh svój konáše, když ten měsiec máj rozličným kvietím polí rovnost bieše ozdobil a novými zelenostmi, větviemi a květu množstvím ovotce hojnost budúcie slibováše. Tehdy Paris a Deifebus, z krajóv uherských se navrátivše, tři tisíce lidu s sebú přivedechu k boji udatných a silných. A potom když připravichu dvamezcietma lodí velikých, všie potřebné zásoby naplněných, tehdy král Priamus Antenorovi poruči i přikáza, aby s Paridem do řecké země s jeho vojskem se vypravil. A když on k tomu věrně povoli, král Priamus, povolav všech, kteréžto byl umienil na těch lodech vyslati, takto k nim promluvi: „Nenieť vám potřebie o té při, kteráž jest vám poručena a od vás přijata, mnoho řečí opakovati, poňavadž vám známa jest uplně; kterážto hněte ústavně srdce mé teskností, pro nižto uložil sem vás do země řecké vyslati. A jakžkoli ta příčina o záhubě otce mého, rytieřóv, měšťan i panoší a zbořenie města našeho měla mě i vás hnúti ku pomstě, ale že nižádnú pomstú ta škoda nemóž býti nahrazena, protož tato vina zuostává nám najpilnějšie, abych mohl svú sestru zase mieti, kterážto pod velikú hanbú a tesklivým neštěstím přebývá. Protož k jejiemu dobytí všicku snažnost máte věrně přiložiti a vší udatnosti silú povstati, nebo o jejiem navrácení spravedlivě válku začínáme proti tomu, jenžto ji netoliko bezprávně, ale i hanebně drží. Vy viete, že nespravedlivě sú Řekové
