tak za čtyři dny a čtyři noci zčastně plynuchu, pak jasné povětřie naručest se obráti v temnosti a v mrákoty, poče lijavé dště vylévati, náramně řeve nebe hromobitím, ústavně děse lidi, a blýskanie blesk častý tmy s hrózú prosvěcuje od vzchodu slunečného a polední silní větrové moře podvracují a mezi rotnými vlnami lítý boj strojiece. A brzo jedny jako hory velké nadmú, a brzo na dno sraziec, rokle z nich hluboké činie. A tak řečské lodie brzo na horu vln bývají vyzdviženy a brzo na údolé svrženy a tiem ústavným sem i tam klácením lámají se stromové mocní, na nichž jsú plátna [zavěšena v lodech. Plátna]text doplněný editorem[12]doplněno podle rukopisu KNM 25 D 11a se pukají a derú, provazové se trhají větrnú náramností a vesla od lodí se utrhávají. A druhé lodie mezi mořskými vlnami tápajíce, hromovým ohněm zapálené plají od ohně nebeského a tonú u vodách morských. A tak Řekové mnozí zpálení ztonuchu i se všemi poklady trojánskými. Kde tu bieše Kalkas, biskup zrádný, aby radil búři mořskú staviti nevinné panny krve prolitím? Mám za to, že jest, zlosyn, i s těmi utonul a od hromu spálen. Avšak toto za div pokládaj, že Eleseus, Aiax řečený, kterýžto se třmi a se třidceti lodími v tu búři byl upadl, a když všecky lodie jeho hromovým ohněm byly spáleny a téměř se všemi i se vším sbožím ztonuly, takovú silú plaval, že i na břeh napoly mrtvý vždy připlul nahý. A též někeří jeho rytieři po něm plovúce, jedni ztonuli a druzí na břeh vypluli, hledajíce pána svého. Na udnění naleznú jej, an na piesku leží a z něho voda morská běží.
Nuže věřtež potom bohóm pohanským, kteřížť jsú vám vítězstvie nad Trojí slíbili, neb jste toho vítězstvie málo požili, aniž byšte Troje kdy dobyli těch bohuov mocí, byšte byli svých úkladuov a cizích zrad neměli. A v tom znajte, křesťané, že všickni bohové pohanští, ještoť jsú je svými odpovědmi šálili, ďáblové sú byli, lží tvořitelé, a moci jiné nemajíce, než což jim všemohúcí buoh nad jich lidmi dopúštěl. Než což se pak přiházelo, kteříž sú i před tú búří i z té búře vyšli a potom jinak ztonuli a zhynuli, toť bude potom pověděno svým řádem.
Počínají se třidcáté druhé knihy Kroniky trojánské o křivých pověstech o smrti Palamidově a o tápaní druhých Řekuov a ztonutých v morských vlnách a o smrti úkladné od svých krále Agamenona
Toho času bieše jeden král starý v Řeciech jménem Naulus, maje královstvie velmi prostrané, kteréžto s boku puolnočnieho bieše mořem obklíčené, a mějieše na březiech skalé vysoké i v moři skryté. Ten král v čas války trojánské
