takže tomu Aiax srozumě, že má od toho zastřelenie umřieti. A protož dřieve nežli by umřel, hledáše Parida s pilností, až se s ním i setka, i vece jemu: „Paris, Paris, ty s mne smrtedlně zastřelil, ale dřieve nežliť umra sstúpím do pekel, budeš ty mne předchuozí mú. Neb jest potřebie, aby od nespravedlného milovánie Eleny, pro nižto jest mnoho urozených sešlo a zahubeno, ihned byl odlúčen.“ A tak silně udeři jej mečem v tvář, že líci jeho na dvé rozděli a od mozku rozrazi, takže on hned mrtev s koně spade na zemi mezi nohy koňské. A Aiax, nedaleko od něho otjev, mrtev spade s koně. Ale Trojánští, vidúce Parida mrtvého, těla jeho s velikú prací dobudú se mnohým krve prolitím a s velikým pláčem do města nesechu. Ale Diomedes a Monesteus s vojsky řeckými tak náramně na trojánské tiskniechu, že musichu postúpiti a do města utéci s velikú škodú lidu svého, ano již bieše slunce zapadlo za horu, a tak město o sobě pevně zavřechu.
A když by v noci, král Agamenon s potazem králuov, kniežat i starších bliz u města učinichu obleženie, kázav rozbiti stany a búdy napořád. Ale Trojánští, jakžkoli mějiechu zed okolo města převysokú a tlustú, avšak ponocné na zdech zpuosobichu k ostraze městcké. A té noci vnesechu tělo Paridovo na dvór s hrozným pláčem, nebo bieše žalost nevýmluvná od krále, od královny, od Eleny i ode všeho dvora králova i ode všie obce trojánské. A zvláště ta nešťastná Elena, pro nižto s uobú stranú tolik dobrých a urozených sešlo jest a konečně všem Trojánským přišlo neštěstie, ta na dvadcetikrát padla jest na jeho tělo a tolikrát s něho jakožto mrtvá jest zdvižena, žádajíc umřieti s mrtvým. A byť kto jich všech i jejie nařiekanie a nevýmluvné řeči chtěl vypraviti, úmysl lidský nemohl by k tomu stačiti, nebo všickni již sú svého zachovánie, zdravie i štěstie i naději potratili, poňavadž jsú všech svých obráncí statečných zbaveni. A píše Dares, že král i královna v svém přielišném zámutku tak jsú se veliké žalosti Elenině divili, že jako své vlastnie žalosti příčiny zapomenuvše, její žalostí k žalosti znova jsú připuzeni. A proto jsú Elenu viece nežli svú vlastní dceru milovali, neb jsú pro náramné žalosti jejie lásky nesmiernost, kterúž jměla ku Paridovi, v jistotě poznali sú.
Pak král v chrámě té bohyně Juno káza přieliš drahý a krásný hrob udělati a tělo Paridovo s velikú ctí a slávú pochovati.
