najkraších přípravách sebraly. A když to zvědě Paris, přistroji se krásně [s]text doplněný editorem svú rotú i bra se do chrámu. A vedlé obyčeje trojánského s počestným obyčejem a s modlitbami nábožnými ofěry veliké na zlatě i na střiebře přede vším lidem obětova. A bieše Paris mládenec divnú krású všecky jiné převýšil, protož všickni lidé jeho se kráse diviechu a jeho královské přípravě. A protož všickni se ptáchu, kto by byl a odkud a oč přijel jest tak výborný muž. A když se tak pilně ptáchu, i pověděno jest jim, že jest Paris, syn krále Priamuov trojánského, kterýžto přijel s vojskem valným, aby dobyl Exiony, sestry svého otce, z moci řečské. A tak o tom rozličné rozprávky biechu mezi nimi. Ale žvavá pověst, kterážto mnoho moci dobývá, jdúci po krajinách okolních, se rozhlási, že Paris, mládenec převýborné krásy, přijel do chrámu té bohyně Venus tak jmenované, až i k té královně Eleně ta novina přijide, kterážto rozličné vuole žádost se v ní zbúři, jakož to obecně ženské mysli činie. Protož před svými zamysli, aby k slavnosti té bohyně vyjela, aby v jejiem chrámě sliby, oběti své naplnila, majíci toliko žádost takovú lepotu mládence královského opatřiti.
Tuto se porokuje ženskému pohlaví pro krásnú Elenu i jí samé tudiež
Ó, kterak nestydaté mnohé ženy ku pádu jsú často přicházely při dívaní rozličných her, kdežto mládenci, se sjedúc, divné hry strojie a tiem úmyslem ženské pohlavie, jakožto trest vrtké, rozpuštěným veselím jich čistoty k hřiechu rychle svozují. Nebo když mládenci v uobcování žen i panen mladých vniknú, brzo očima, brzo šepty, brzo dotýkaním neslušným k své libosti je divně přichylují. I protož zahyň ten, ktož jest najprvé vymyslil tance mládencuov s mladými ženami a pannami, kteřížto jsú zjevná příčina ku pohoršení všeliké čistoty panenské i ženské a pro kteréžto tance mnohé ctné na své cti jsú oblúpeny a hanebnú pověstí a poškvrnú jsú zmazány i pohaněny.
A též hlučně vcházeti v chrámy, hluky lidí rozličných naplněné, jakžkoli to druhdy slušné jest, avšak se tu mnohé neslušnosti plodie, nebo tu u vidění mládencóv, v slyšení hudeb, v zpievaní rozličném často padají samy v sobě panny i ženy. A ty, Heleno, najkrašie v ženách, který je tě duch uchopil, aby v nepřítomnosti krále, pána a muže svého, jeho sien i čeled opustila pro tak lechké rozpravenie, aby viděla neznámého mládence krásu? Zdali nevieš, kterak mnohé ženy sem i tam putováním přicházely jsú v zlú pověst a v pohaněnie. Ó, kterak libý i vzácný má býti ženám přiebytek v domiech mužóv svých vlastních nade všecky cizie domy a přiebytky!
Bezpečnať jest myš před kocúrem, dokudž v své dúpi přebývá, a též pták, jsa v kleci, před jestřábem a lodí před morskú búří u přistavadla stojieci. Ale ty, Eleno, vyjela jsi z domu svého do ostrova a chrámu
