hanlivú a řka: „Ó, nešlechetný zrádce, kudy tě tak mohla rozlítiti tvá ukrutnost, aby tak přeurozeného syna králova přivázal k ocasu koně svého a jeho po zemi katovsky smýkal? Již to nebude bez škody tvé přezřěno tobě. A hnav na něho, i pobuode jej v prsi tak silně, že ledva Achiles se na koni obdrže, a vyněm meč svój, poče na přielbici jeho velmi sieci, že raní jej v hlavu, takže Achiles s koně spade napoly mrtev. A protož Trojánští těla Troilova dobychu, ale s bojem krvavým a s velikú nesnází.
A v ta doby Myrmidonové Achilovi na kuoň pomožiechu, kterýžto okřev, horlivě se odda na krále Meriona. I sta se mezi nima boj hrdinský, ale král Merion tiež a statečnějie trápieše Achile. Ale když se vyroji množstvie s uobú stranú bojovníkuov, rozrazichu je, a že již slunce chtieše se skrýti před očima lidskýma, rozjidechu se bojovníci obú stranú – a mnoho lidu zhynulo.
Pak Achiles, svých ran poléčiv, žáda se nad králem Merionem pomstiti. I jěde den sedmý do boje, a svolav své Myrmidony, přikáza jim pevně, aby krále Meriona obklíčili a mezi sebú zdrželi do jeho příjezdy, jako i Troila, aby se nad ním konečně pomstil. A když boj bieše těžký a lítý mezi vojsky a mnoho lidu obapolně snide, král Merion s Achilem spolu se stečešta kopíma tak prudce, že oba se sbuodešta s koní a oba pieškani zmužile se tepeta bez milosti.
A v ta doby Myrmidonové krále Meriona se všech stran obklíčie a jmú jej, lid jeho od něho odrazivše, takže jemu ižádný nemuož spomoci pro sílu těch Myrmidonuov i jiných Řekuov. A uhlédav Achiles krále Meriona od Myrmidonuov a od jiných Řekuov obklíčeného, přiběh k němu, velikými ranami seka a tepa naň, zabi jej. Avšak toho snadně nemohl učiniti, nebo král Merion, hrdinsky se bráně, byl Achile mnoho ranami zsekal, že z něho krev jako z vraha stříkáše, takže nemněl sám, by živ mohl zuostati.
Tuto pozoruj, ó, biedný Oméře, že tvój Achiles nikdy jest žádného muže znamenitě nezabil, jedno úkladně a zrádně. Protož měl by býti hoden chvály, když by úklad a zrada byla velebena. Zdali jest nesnadno býka poraziti, kteréhož jiní za rohy i za nohy držie pevně? Ale coť jest Achiles nad jinými páchal, toť jest potom na sobě počil. A zatiem král Menelaus, vévoda Monesteus, Diomedes, Telamonus s vojsky svými oddadie se statečně na Trojánské a je tak náramně tisknú, že musejí pole opustiti a s svú nemalú škodú do města utéci. Po nichžto běžiece Řekové, mnoho jich zranie i ztepú svú silú.
