zdá učiniti v této při, učiňte, nab já to také přijmu.“
Tuto znamenajte, králi, kniežata i páni, kterak jest krátká jich vzácnost i sláva, ale dotud trvá, dokudž při nich štěstie jest. Jakož král Priamus, dokud měl štěstie, dotud vzácná byla řeč jeho ke všem i pozorná. A když pade v neštěstie, i jeho vlastní nedbáchu na něho.
A když se o to potázachu Trojánští, Antenor by zvolen poslem k Řekóm, aby s nimi rokoval o pokoj. A když se rada rozjide, Trojánští všedše na zdi městcké, větvie olivové Řekóm okazováchu na znamenie míru, a Řekové to vidúc, téhož ukazováchu znamenie. A protož Antenora spustichu se zdi městcké k Řekóm. A když ho Řekové přivítachu a k králi Agamenovi přivedechu, král Agamenon, potázav se s králi i s kniežaty i se všemi staršími vojska řečského, králi kretskému a Diomedovi a Ulixovi všicku té pře moc poručichu, slibujíce všecko, což ti třie zjednají, věčně v pevnosti zdržeti. A toho všickni Řekové potvrdichu svými přísahami. A když ti třie, sstúpivše s cesty s Antenorem, slyšenie jemu dachu, tehdy Antenor, pln jsa lstí a úkladuov, slíbi jim zraditi město, aby s ním svú vuoli učinili, ale tak, aby jeho a Eneáše i s jich přátely ujistili pevně, ani aby jich osobám uškodili, anižto na jich statciech. A to ti třie svrchu jmenovaní slíbichu učiniti i přísahú toho potvrdichu, a to aby skryto jměli, prosi Antenor s velikým snaženstvím, aby skrze pronesenie nemělo ižádné přiekazy to, což jest umluveno. A prosi jich Antenor pilně, aby sliby své listy i pečetmi utvrdili, a to aby podobnějie bylo konáno, žáda, aby Kalcipius král, poctivý muž a starostí obtiežený, jemuž by snáze svěřeno bylo, aby s ním byl poslán do Troje, kterýž by chytře se uptal úmysla Trojánkých, žádají li všickni pokoje, a že by Řekové pokoji chtěli, aby tak pravil. A tak Antenor s králem Kalcibiem vzemše odpuštěnie od Řekuov, do města jědechu a králi Priamovi jich příjezd zvěstovachu.
A nazajtřie král Priamus svola všecky měšťany, aby slyšali poselstvie od Antenora. I káza Antenorovi, aby přede všemi pověděl, na čem jest s Řeky zuostal. Ale Antenor, chtě svých úkladuov lest přikryti, zuosnova řeč velmi dlúhú, pravě o veliké síle řecké, o jich jistotě v slibiech, kterúžtu vždy sú zachovali, a chtě tiem chytře dovésti, aby jim bylo věřeno o zdržení příměřie, jehož jsú nikdy neporušili. A pak poče řiediti o přielišné mdlobě Trojánských a že nejsú k ničemuž přivedeni, než aby v tesknostech a žalostech ústavných časy své ztrávili. A tak slovy svými o všem pilen bieše dolíčiti, že by již bylo užitečné a hodné té cesty se uptati a uptané se pevně držeti, jíž by mohl těm tesknostem a žalostem cíl býti uložen. A přida k tomu také, že
