Počínají se osmé knihy Kroniky trojánské o radě řečských králuov a kniežat, kterak by se pomstili nad Trojánskými, o únosu Eleny královny a o lúpeži chrámu a mordu lidí v něm
A když jsú se již tak ty věci staly, totiž únos Eleny a mord lidí i lúpež v chrámu té bohyně Venus tak řečené, jakož svrchu praveno jest, pověst hlasitá mnohým ohlášením k králi Menelaovi přijide, jenž v tý době bieše v městě řečeném Pira s vévodú Nestorem, tovařišem svým, takže jemu by pověděno o oblúpení chrámu na ostrově panstvie jeho, Citara řečeném, o mordu i tudiež o zjímaní lidu a zvláště o únosu ženy jeho Eleny, kterúžto viece nežli sám se milováše, i s její čeledí, tak sobě velice zateště, že nemožieše právě mluviti. Než po dlúhé chvíli sám k sobě se navrátiv, v náramné žalosti srdce svého je se plakati únosu své najmilejšie ženy, mordu i zjímanie svých lidí i své čeledi, želeje zvláště, že s jeho milú ženú má se jiný obierati v kochání. A tak svému pláči a nařiekaní miesta nemaje, trváše v tom dlúhý čas. A když to by zvěstováno Nestorovi, i jěde k němu jakožto k svému milému a velmi zamúcenému přieteli, a vida náruživú jeho žalost, i zaplaka a poče lahodnými řečmi těšiti Menelaa, ale on nechtieše ižádného utěšenie přijieti. Tehdy Nestor ve množství rytieřstva svého a s velikú žalostí do královstvie jeho jej provodi. A jsa v svém království, posla ihned po krále Agamenona, proše jeho, aby k němu přijel bez meškánie. A též vzkáza králóm Kastorovi a Poluxovi, kteřížto uslyševše posla jeho, ihned ti třie králi spěšně k němu přijědechu. A král Agamenon, vida bratra svého v také žalosti, těše jej, takto vece: „Proč, milý bratře, takú jsi žalostí poražen, aniž máš odpočinutie. Avšak jakžkoli máš příčinu žalosti spravedlivú, ale neslušie to na muže opatrného úmysla svého pohnutie zevnitřním ohlásiti znamením. Protož učiň se veselým, ač i žalost máš, učiň, jako by toho nedbal, o němž najvětší péči máš. Neboť ne tesklivým pečováním ani slzí vylévaním čest bývá dobývána, nebo žalost učiněná mečemť má býti pomštěna, opustiec žalostivé žaloby. A na tomť má býti poznána múdrého muže šlechetnost, kdyžto odporami jsúci zkúšena protivnými, umie snésti v tichosti protivenstvie, a tak pod břemenem zlých věcí nepadne. Přijmi sobě úmysl smělý ku pomstě, a protož zbuď své udatnosti úmysl ku pomstě, ať by bezprávie, tobě i nám učiněné, neminulo bez pomsty ukrutné, kterážto ne slzami, ale silú má býti vyvedena. Vieš, žeť máme hojnú moc a k té pomstě že máme mnohé tovařiše, nebo v té při všech zemí řečských povstane říše. A kteříž budú od nás napomenuti králi i kniežata, viem, žeť nám pomoci neodpovědie. A tak u přielišné moci lidí
