K Achilovu hrobu, kterýž v chrámě zabit, jděte a tu světla zajžete, jímž oběti zapálíte; a toť světlo nikdy neuhasne.“ O druhém divu řekla jest, že „jest znamenie jisté zrady města trojánského, jížto statci vaši i lidé druzí budú pobráni a na lodie řecké vneseni a uvedeni“. Ale Kalkas biskup, o těch zázraciech jsa otázán od Řekuov, řekl jest, že „skuoro vám město trojánské bude poddáno“.
I radí se s knězem Krisis řečeným, aby oběti své bohu Apolovi učinili v náboženství. A to se jest hned stalo. Pak kněz Krisis, kaplan řecký, svolav staršie z Řekóv, tajně jim poradi, aby ku podobenství koně kuoň měděný kázali slíti, tak veliký, v němž by mohlo tisíce rytieřóv oděných schováno býti, a ten aby byl dělán, „jakžť já rozkáži. Nebo to jest vuole všech bohuov. A ten kuoň bude dělán řemeslem a mistrovstvím Apia, múdrého řemeslníka; v němžto budú dělána zavieradla vnitř znamenaná, jimižto, když toho miesto a čas bude, zavřeni rytieři v koni jsúce, moci budú, sobě odevrúce, ven vyjíti. A když ten bude kuoň udělán a do něho vstúpie rytieři, budete prositi krále Priama, ať jej přepustí do města uvésti, že chcete jej té bohyni Palas řečené obětovati podlé slibu svého. A tak podlé rozkázanie toho kněze Krisis řečeného, dnem i nocí ústavně dělajíce řemeslníci mnozí, ledva jej dokonachu to léto, jakož jim město zrazeno jest.
A v ta doby ti králi, kteříž byli přijeli na pomoc králi Priamovi, o nichž svrchu praveno jest, vidúce smlúvu hanebnú, kterúž byl král Priamus s Řeky učinil, jědechu z Troje, pojemše dievky amozonské s sebú; jichžto bieše jedno čtyři sta zuostalo, i vrátichu se zase do svých vlastí.
A nazajtřie, jakož bylo umluveno pode lstí, aby Řekové přisáhli trojánskému králi i obci o zdržení míru a zachovánie pokoje, tu Řekové své svátosti poctivě vystavichu na stuol přikrytý prostřed pole. A král Priamus vyjěde u velikém množství. A tu Trojánští i Řekové přísaháchu podlé ruoty vydané jim, jakož byl Antenor zpuosobil mezi nimi zrádně a úkladně. A tak najprvé Diomedes přísaha ten pokoj zachovati bez porušenie, jakož Antenor uložil. A též jiní Řekové přísaháchu. A tak se tuto Řekové vymlúvají, že sú křivě nepřísahali, neb sú tak s Antenorem byli smluvili, aby lstivě přísahali a svú vuoli aby nad Trojánskými splnili. Ale měli by věděti, že ktož úkladně přísahá, tenť úkladně jest zlé přísahy. Ale jim král Priamus s svými Trojánskými prostě, beze všie lsti přísahal jest, mnějíc, by jim též Řekové věrně přísahali. A když přísahy s uobú stranú stachu se, král jim Elenu slíbi vrátiti a poče jich prozbami pokornými prositi, aby ji míle přijali a nedopúštěli toho, aby se jí pro to
