unesenie které stalo protivenstvie. A to Řekové slíbichu učiniti. A tu jim, Řekóm, zlato, střiebro i obilé požádané by vydáno, nébrž na jich lodie uvezeno.
Ale Řekové zlého kněze Krisis řečeného návodem chtiec úmysl svój úkladný splniti a vedlé zrady Antenorovy a Eneášovy krále, lid jeho a město oblúpiec a zahubiec zrušiti, i prosichu krále Priama, aby kuoň měděný, kterýž ke cti té bohyně Palas řečené byli ale úkladně udělali, dopustil v město trojánské uvésti a před té chrámem té bohyně Minervy postaviti, aby Palas, tak velebnú obětí jsúc ukrocena, jim krádež svého znamenie paladium řečeného odpustila a na jich cestě, kdy by se do svých vlastí navracovali, jim milostiva byla a jim dobré počesie ku přěvozu přes moře zjednala. A jakžkoli král Priamus k tomu nic neodpovědě, čije a znaje, že se to úkladně vše děje, ale Eneáš a Antenor, o tom úkladu vědúce, ponuknú, že se to má státi, a praviece, že ten dar a ta obět má zuostati k věčné cti a slávě města trojánského. Avšak král Priamus nerad k tomu svoli, což jsú Eneáš a Antenor lstivými úklady pójčili. A tak, když by po poledni, všickni Řekové sšedše se, s velikým zevnitřním náboženstvím, ale s lstivým srdcem, s provázením svých kněží zlosynských, provazy ten kuoň měděný, rytieřstva plný, uvázavše a na váhy hodně připravivše, tiežechu až k bráně měscké. A že brána nebieše té širokosti a výsosti, že by tak velmi veliká věc mohla býti uvedena, i musichu Trojánští řečených zrádcí rozkázaním zdi na stranách i svrchu mnoho vybořiti, aby ten kuoň zlořečený mohl do města uveden býti. A tak již Trojánští sami ten kuoň s velikú radostí do města tažechu, nevědúce, že sobě smrt a žalost táhnú a svého slavného města věčné zkaženie.
A Řekové byli sú do toho koně někerakého Šimona vsadili k oděncóm a jemu od zámkuov toho koně klíče poručili, aby vzápětí, když by srozuměl, že v městě se lidé upokojili v domiech svých, ty oděnce z toho koně vypustil a Řekóm zapálenie ohně návěštie dal, aby přiženúc do města, tiem snáze Trojánské zmordovali. A toho dne pošlí Řekové lstivě a falešně k králi Priamovi, že táhnú od Troje a že té noci chtie k břehu a přistavadlu Tenedon řečenému připlúti a že chtie tu nocovati a tu Elenu v noci přijieti, neb sú na ni mnozí nevražili pro své pány i přátely, kteréž jsú pro ni ztratili, aby jie nezabili, a že chtie poslati po ni v noci, když svú chvíli uzřie. I slíbichu se ta slova králi Priamovi, neb za to mnieše, by upřiemna byla, nalit lsti a úkladuov plna. A když Řekové na své lodie vsedáchu, plátna na lodech roztáhše, i počechu plúti od břehuov trojánských, ano na to Trojánští se zdí patřie a tiem jsú velmi veseli.
