rozpomínajíc se na to, že od svého najmilejšieho Troila má býti rozlúčena, často omdlévá v žalosti praviec, že by radějši k smrti nežli k tomu rozlúčení svolila, poňavadž od toho má býti vzdálena, od jehožto života všecko utěšenie jejie pocházelo. A tak Troilus tajně v nočních temnostech bra se k Briseidě, a svého zámutku pozapomenuv, přivsta, aby ji mohl utěšiti. I prosi jie s pláčem žalostivým, aby uskrovnila smutku svého. A když ji Troilus žáda utěšiti, Briseida často mezi ruce jeho pada omdlevši, jižto líbaním i objímaním laskavým plačtivě těšieše téměř noc celú. A když se den přibližováše, tehdy Troilus s velikú žalostí a teskností od nie odjide i bra se na králuov dvuor.
Tuto se porokuje Troilovi pro Briseidu
Ó, Troile, která tě v taký blud vede dóvěra, [že]text doplněný editorem Briseidy toliko slzám věříš a jejieho líbanie ochotenstvím dáš se uloviti! Zajisté obecněť jest ženám vtěleno od přirozenie, aby jich mysl nikdy pevné stálosti nejměla; jejiežto oko pláče li jedno, druhéť se směje a druhdy radost vnitřní smutkem zevnitřním zastierá; jichžto nestálost a vrtkost k oklamání mužuov je nabádá. A kdyžť najviece milosti znamenie kterému muži okazuje, kterážto již myslí k jinému se přivinúti, aneb se jest již přivinula a žádostí tělesnú mysli své radost přikrývá, aby dřěvnieho i vnově zvoleného milého rozum ona omýlila svú chytrostí. A byť ižádný k ní nenabiedl o milost její, ale onať svú přípravú aneb svým vzhlédaním, aneb svým ochotenstvím vždy někoho aneb v domu, neb na ulici, aneb v chrámě přivábí. A protož nenieť mylnějšie naděje nežli ta, kteráž na ženě jest založena anebo od ženy vycházie. A tak bláznivý jest ten mládenec a ovšem pak muž věku dospělého, ktož lahodným jich řečem neb slzám neb ochotenství věří aneb se jemu mocně poručí.
A pak Briseida rozkázaním krále Priama s velikú přípravú a ozdobú přistroji se k jiezdě, jižto Troilus a mnozí Trojánští urození na kuoň přístrojný vsadivše a na své koně vsedavše, poctivě ji z města vyprovodichu a Řekóm, kteříž jsú proti ní vyjeli, vydachu a sami se do města vrátichu. A že mezi těmi Řeky bieše přední Diomedes, jakž ji opatři v její ulíčilé kráse a výborné přípravě, ihned ji srdečnú láskú zamilova; a tak vedlé nie jeda, oznámi jí svú vrúcí milost k ní a velikými prosbami i lahodnými řečmi a rozličným zakazováním i poddávaním a velikými sliby jejie přiezni velice žádáše. Kterážto přirozenú zchytralostí první jeho řečí opatrně pohrdá, nechtiec k tomu nikoli přivoliti. Avšak když Diomedes potrva v svých řečech žádostivých a frejovných, nechtieci jeho
