všecky zbichu, tehdy Řekové všecky skrejše toho hradu přehledachu, a což úžitečného sú nalezli v nich, to jsú vše pobrali a na své lodie vnesechu, a vrátivše se na hrad, jej vypálivše, s kořen vybořichu.
Počínají se dvanádcté knihy Kroniky trojánské, kterak král Agamenon kořist na tú dvú hradú vzatú mezi své vojsko rozdělil a kterak podlé rady jeho vysláni sú poslové ku Priamovi, králi trojánskému, aby jim Elenu královnu vrátil a škody, od Parida v chrámě na ostrově Citarea učiněné, navrátil. Tudiež o divném a předrahém stromu na sieni krále Priama ustaveném z čistého zlata a střiebra a z drahého kamenie a kterak tvrdě Ulixes a Diomedes ku Priamovi králi mluvili jsú
Pak Řekové, tú dvú hradú dobyvše a lidi na nich ukrutně zbivše a pobravše všecko sbožie, na břehu a na rovni pod tiem hradem odpočinuchu. Ale Agamenon král, pečuje o zprávu vojska jemu poručeného, káza všem, kteříž z těch hraduov kořist byli pobrali, aby před ním ihned byli a tu kořist položili. A oni to ihned jakožto poslušní učinichu a před ním věrně položichu i okázachu. Tu král Agamenon mezi ně všecky věci vedlé každého hodnosti spravedlivě rozděli, kteříž sú v tom dobývaní pracovali. A pak káza, aby všickni králi, vévody i kniežata i starší z vojska na úsvitě dne zajtřejšieho sešli se k němu v radu. A když se sebravše usadichu, král Agamenon, slovem i rukú mlčenie uloživ, takto k nim promluvi a řka: „Přietelé, králi, vévody i kniežata i vy všickni starší, kteří jste se sebrali, dostiť jest po všech světa krajinách vašie moci síla poznána, poňavadž velebnost vašeho udatenstvie svět všady jest zřětedlně ohlásil. Avšak vzácná i milá jest bohóm ta moc, kterážto pýchy nemá a zpupné chlúby vad nepoznala jest. Známoť jest všem vám, což zlých věcí z pýchy pozdvižené pocházie, nebo i sami bohové pyšným se opierají a vždy se protivie. A tak pyšní věrných přátel nemají, nébrž ač kto pyšnému chce přietel býti, tenť musí mieti mnoho nepřátel, nebo nade všecky pyšní se vznášejí a nechtie, by se kto jim přirovnal, než aby vždy jich nižší byl. A protož vady pyšné v našich přech i v činech vystřiehajme se a zvláště v přítomné při. Než samú spravedlností v upřiemnosti buďte naši skutci ozdobeni, ať by ižádný nám z pýchy nemohl porokovati. Nebo vy viete, že jsme na pomstu našeho bezprávie, nám od krále Priama učiněného, v moci naší až na meze královstvie jeho v silné ruce přitáhli a již sme jemu znamenitě uškodili
