Citarea řečeném dosti učiniti. Ó, kterak šťastně, králi Priame, tobě by se stalo bylo, by byli chtěli Řekové tu smlúvu přijieti, kteréžť sú na tobě žádali! Neb jakžs si koli velikého hrdinstvie syny ztratil i bez čísla jiných a tolik škod přijal, však by byl těmi smlúvami život svój i svých i statky i město zachoval. Než v přísloví jest, že když mohl, tehdy nechtěl, a když chtěl, tehdy nemohl učiniti, a že smlúvy mladé jsú dobré, totiž když se ihned na počátku svády dějí, ale ne ty, kteréžto po velikých škodách se dějí a osnují. A kto by, jsa rozumu zdravého, mohl tomu věřiti, by již Řekové tu smlúvu chtěli přijieti, již nad králem Priamem v poli svítězivše a tolik urozených ztravivše a vzemše škody nenabyté. A protož muož tomu každý srozuměti, že ta rada z úkladu a ze lsti těch zrádcí pocházela. Než toliko jsú proto zamyslili, aby měli přístup k Řekóm k rozmlúvaní, aby jim město zradili a své osoby i statky zachovali.
Tuto se porokuje Antenorovi a Eneášovi pro jich zradu
Ó, nevěrní a nešťastní zrádce, kam jste vieru i čest svú poděli, že chtiec se zachovati, i takého krále, statku, čeledi, takú obec přemnohú i také město převeliké hanebně jste zradili! Bylo vám lépe se ctí a vierú takému králi i také obci zachovánu zemřieti, nežli, cti a viery jsúc oblúpeni a obnaženi, býti živi věčně.
A tak zlosynové zrádní, chtiece úmysl svój zrádný k miestu přivésti, přišedše k králi Priamovi, o to mluvichu. A při tom bieše Amfimakus, jeden z jeho synuov přirozených najmilejší, a mnoho rytieřuov, panoší i měšťanóv; a král přeslyšev, že Antenor a Eneáš, jimžto nad jiné věřieše, jemu to radie, aby bylo rokováno o pokoj s Řeky, ihned se domnieva na mysli své, že ne z věrné lásky ta by rada vycházela. Ale když o to by rozjímanie, mnohé odpovědě jim král Priamus odporně, taje však úmysla svého, i vece jim, že se chce o to potázati. Jemuž oni vecechu: „Slyš také naši radu, a nebude liť se líbiti, budeš moci jiných radu přijieti.“ Jimžto odpovědě král: „Radyť vašie nezamietám, než rádť ji slyším i jí věřiti chci, jest liť dobrá. Pakli by nebyla užitečná, nemá se to vám nelíbiti, když bych se chytil lepšie.“ Tehdy vstav Antenor, vece: „Nemuožť vaše opatrnost nevěděti, kterak velikým nebezpečenstvím vy i vaši jste všickni obstúpeni, neb jsú vaši vrahové již mocně oblehli brány městské. A tu jest viece než padesát králuov s mocí svú, a ti všickni nic jiného nežádají než toto ušlechtilé město z kořen obořiti, i z vás a z vašich aby ižádný živ nezuostal. A jižť u vás nenie také moci, byšte mohli svítěziti nad nimi aneb se jim mohli obrániti, neb jste tak zemdleni,
