sem i tam, pole opustivše, utiekáchu. A také kteří jsú z toho boje utekli, musili sú daleký cíl mieti od Troje, nemohúc pokoje mieti pro Řeky.
A tak s vítěznými korúhvemi vjědechu do města s velikým veselím, kteréžto bieše naplněno lidmi starými, ženami a dětmi tu zuostalými. A ti, chtiece životy své zachovati, utekli sú do chrámuov bohuov. A mnohé ženy, zvěděvše smrt svých mužóv, žalostí a bázní jsúce otrápeny, bědně nesúce dietky své na rukú, z města jsú se rozběhly. A též panny, násilé a smrti se bojiece, vyběhly sú z města, nevědúce se kam dieti, ostavivše své domy plné statkuov.
A k tomu shledávaní a zbieraní kořistí toho města měli jsú dosti činiti za celý měsiec, ústavně to vedúc se vší pilností. A potom, obořivše věže i zdi toho slavného města, potom sú i domy vysoké zbořili a všechny chrámy obyčejem lúpežným oblúpivše, a staré muže i jiné, kteréž jsú v nich nalezli, napořád zbili a zmordovali, zbořivše všecky chrámy jich bohuov. Potom se obořivše na dvór krále Laumendonta a jeho dobyvše, nalezli jsú na něm panny divné krásy a ženy výborné; kdežto také mezi nimi nalezli jsú pannu nevýmluvné krásy a ctnosti, Exionu řečenú, dceru toho krále trojánského, kterážto aby se byla nikdy nenarážela na svět, nežli jest z takové slávy královské a tak ulíčilé krásy v tak hanebný stav byla uvedena. Nebo Herkuleš dal ji za vítězstvie Telamonovi králi, protože týž král do města trojánského první byl vskočil.
Tuto se porokuje králi Telamonovi pro tu krásnú Exionu, dceru krále trojánského
Ó, divná nevděčnost z toho tak ušlechtilé odplaty! Poňavadž tobě, ó, Telamone, dostala se za odplatu Exiona, ta ctná a výborné krásy panna, tuť jest tobě měla přitovařišiti se jejieho urozenie a šlechetnosti vděčnost, tak aby přeurozenú pannu tak veliké krásy i zpuosoby nad jiné zpósobenú, tak přeušlechtilými mravy ozdobenú a okrášlenú, manželstvím věrným spojenú aby k sobě přivinul, ne tak, aby ji šeradné vilnosti narčením poškvrnil, a by ta dievka, ješto by se tobě ledva mohla dostati k manželství, i učinil jsi sobě ženimú. A pro tu Exionu vyšla jest příčina nevýmluvného zlého i mnohem většie mezi trojánským králem, Priamus řečeným, a mezi Řeky.
A když to tak ušlechtilé město bieše zbořeno z kruntu, a sbožie z něho všecko pobravše, do svých lodí vstúpichu. A tak břehy trojánské opustivše a plátna rozpavše, v povolném povětří a u velikém veselí dnem i nocí šťastně plynúce, vrátichu se do řecké země. A tak se jest zradovala všecka země řečská náramným veselím pro jich slavné vítězstvie i přielišné obohacenie, a svým bohóm hojné oběti činiece jakožto svým pomocníkóm v té válce a vojně.
