kdežto ochechule převeliké mořské a potvory u velikém množství přebýváchu. A jsúť odpolu shuory zpuosoby panenské, majíce tváři, ale dole všie věci spuosobu ryby mají. A tyť divné hlasy divnými zvuky tvořie, a tak v sladkém zpievaní zdá se, že by mněl, že by nebeských piesní hlasy vydávaly, takže druzí plavci, když k nim připlynú, plátna sejmú, vesla složie a plúti přestanú, neb je tak sladkost jich zpievanie otrápí, že všech jiných péčí zapomenú, i sami sebe, a že ani jiesti, ani píti jim se zechce než toliko dřiemati a spáti. A když ty ochechule počijí, že sú lidé v lodí zesnuli, ihned lodie převrátie a lidi ztopie. Mezi ty byl sem se dostal s svú lodí a s lodími mých tovařišuov, tu sem svými kúzly své i jich uši ohlušil, že málo jich piesní přeslyševše, ihned sme jich potom neslyšeli, až sme jich, plovúc daleko, minuli. Potom připluli sme na bezedné moře, kteréž se ústavně točí jako voda v nálevce. A to dobře trvá patnádctery hony, kdežto viece než polovice mých lodí i s tovařiši i s plavci potonuchu. A já s druhými lodími a s tovařiši jedva se přeplavichme, pak odtad k jednomu ostrovu připlynuchme, na němžto lidé divné ukrutnosti bydléchu, kteřížto na nás přihnavše, větší diel mých zmordovachu, a to vše, co sme měli, pobrachu, a mě i mé ostatnie zjímavše, do tvrdých vsadichu žaláří. Ale bohóm k vóli nás propustili, ničehuož nám zase nevrátichu. A tak u přielišné chudobě točil sem se po moři, až sem k této zemi připlul, jsa chud a nedostatečen, jakož vidíš. A jižť sem vypravil všecky příhody své, kteréžť sem na moři měl, jakž sem od Troje odplul. A tak sem vypravil všecky příčiny mé chudoby.“ A s tiem Ulixes své řeči konec učini.
Tehdy král Idumeneus, přeslyšev jeho, velmi želéše jeho chudoby a pro jeho urozenie i opatrnost s výmluvností velikú bieše naň laskav. A protož, dokudž tu v Kretě líbilo se Ulixovi bydleti, u veliké hojnosti cti jej král ochotně. A když chtieše s Krety Ulixes odjeti, král Idumeneus da jemu dvě lodie, hojně zásobené potřebami rozličnými, i zlata tolik, aby mohl do královstvie svého bez nedostatku připlúti. Než za to prosi král Idumeneus Ulixa, aby se stavil u Antenora, neb jeho Antenor velice žádáše viděti.
A tak Ulixes, požehnav krále, vsěde na lodie a k Antenorovi plynu. Kterýžto jej přivíta velmi ochotně a vesele, jemuž se slíbi Ulixes náramně v uopatrnosti své řeči. A tu Ulixes zvědě jisté pověsti o ženě své, Penelope řečené, že toliko jměla od velebných lidí frejovného lákanie v své kráse, avšak svú čistotu i čest ctně zachovala jest,
