sečenými i bodenými zamordovaný. A protož by křik veliký po všem vojště řeckém pro tak hanebnú smrt tak udatného, ctného a všem užitečného krále. Želejíce jeho smrti náramně, a na krále Agamenona, Menelaa a Ulixa vinu pokládají, a najviece na lstivého Ulixa. A protož syn Achiluov Pirus, jenž náramně milováše Telamona, Ulixovi i jiným jeho v tom tovařišóm velmi hrozieše. A tak Ulixes, nejsa jist svým životem, jedné noci velmi temné s lodmi svými odplynu a na vysoké moře se odda, Diomedovi, přieteli svému, paladium poručiv a ostaviv. Ale Pirus tělo Telamonovo káza spáliti a ten popel v báni zlatú a divně zabedněnú vsypati; i posla ji do jeho královstvie. A pak král Agamenon a Menelaus s některými králi sobě přieznivými s jedné strany a Pirus s druhé strany s druhými králi sobě příchylnými znepřieznichu se mezi sebú, pečujíce na se s uobú stranú. Ale Antenor svú chytrostí je smluvi a smíři a všem hody valné a slavné připravi s rozličností drahých krmí i pitie, kteréžto i darova štědře.
Pak Řekové na Eneáše utýkáchu, líčéce, že jim svú vieru i přísahu jim učiněnú zrušil na tom, že jest byl skryl Polixenu, vinnú smrti, protože pro ni veliký Achiles byl zabit. A protož, potázavše se, vypověděchu Eneáše z města i s královstvie trojánského věčně. A on, nemoha se protiviti jich kázaní, prosi Řekuov, aby asponě dvamezcietma lodí, s nimiž byl Paris do Řekuov plul, jemu ráčili pójčiti, a protože potřebují velikého opravovánie, aby jemu lhuotu dal k jich opravení. A Řekové jemu těch lodí pójčichu milostivě a čtyř měsiecóv lhuotu jemu k opravování dachu. – A mezi tiem Antenor, nechtě v Truoji zuostati po Eneášovi, čije vinu svú zrádnú na sobě, dobyv sobě lodí k své potřebě i těch přátel, kteréž s sebú pojieti umienil, dobrovolně s množstvím velikým Trojánských odjěde. Ale kam se obrátil, aneb kde jest zuostal, v této kronice nenie popsáno, avšak dolejie bude vypraveno. Ale Eneáš, maje proti Antenorovi úmysl zlostný, neb účinkem jeho stalo se jest, že byl z Truoje vypověděn a Antenorovi dáno jest dobrovolenstvie tu ostati aneb jinam se bráti, tajně chtieše uložiti s Trojánskými, aby Antenor byl vypověděn z města a z vlasti trojánské. A protož jeden den svola Trojánské všecky, kteří biechu zuostali živi, i mluvi k nim a řka: „Přietelé a bratřie, poňavadž jste velikým neštěstím v tento zlý stav uvedeni, protož abyšte snad v horší nevpadli, slušieť vám o to pilně pomysliti, abyšte někoho
