věží branných, takže o tom Trojánští zvěděchu, kteříž biechu ještě v Truoji ostali, že na miestě tvrdém a plodném i rozkošném Antenor s svými i s jinými město pevné ustaviv, tu se osadil a že se již v něm měšťané rozmohli. A tak Antenor, opatrný muž, Tetidovi králi tak se zachova hodným posluhováním, že by král naň velmi laskav a tak jej zvelebi, že jej učini druhým po sobě.
Ale Kasandra, kteráž bieše zuostala v Troji, velikými [zamúcena]text doplněný editorem[11]doplněno podle rukopisu KNM 25 D 11a žalostmi pro zahubenie najmilejšie sestřičky a ukamenovánie své milé matky, potom slzy své málo osušivši, i přesta nařiekanie. Tehdy Řekové, chtiece se vrátiti do svých vlastí, tázáchu Kasandry o budúcích věcech svých. Jimžto odpovědě, že budú mieti mnoho zlých příhod a mnozí zhynú na moři, dřieve nežli se na svá obydlé vrátie. A že král Agamenon zabit bude od svých v domu svém. A tak mnohým z nich zvěstova příhody budúcie, a jakož komu zvěstovala, tak se jemu přihodilo, jakož o tom bude potom praveno. A že Telamonus, král Mese, jenž byl zabit, dva syny byl zuostavil, kteréžto měl se dvěma královnama, ženama svýma, z nichžto prvorozený slovieše Exnicides z královny Glauka řečené a druhý z královny Excimisa, jemuž jméno bieše Antisakus. A ta dva v svém dětinství dána biešta králi Trencielovi k odchování, až by i hodni byli k rytieřství. Pak král Agamenon a král Menelaus prosie králuov, kniežat i starších řečských s velikú snažností a ledva na nich to uprosichu, aby jim odpustili odjeti do svých krajin a vlastí, majíce do nich všickni domněnie o smrti úkladné Telamona, krále Mese, neb i Ulixes svým nočním utiekaním sám se vinným učinil tú smrtí. A oni plynúce od Troje, na vysoké moře oddachu se.
A čas bieše, kdyžto vytlačují vinné hrozny, neb podzim bieše své měsiece vyplnila a zima poče zemi i stromóm oděv i krásu odjímati, zapověděvši ptáčkóm veselé zpievanie; a kdyžto větruov šimavá búře ukrutným dýmaním vyšinuje se z jeskyň svých a jasnost nebe tmavými ostěrami odievá a z nich vycezuje dšťových vod množstvie k smáčení zemské suchosti a ku příspoře potokóv, v ta doby búřenie nežádúcé chtivosti Řeckých všech bieše pohnula a s žádostí dávno nevídaných vlastí k ohledání zapálila, aby neštěstie cest a nebezpečenství obyčejných ani neustavičnosti povětřie dbajíc, oddali se na cesty morské. A když nasta den jasný, na své lodie s zlatem a střiebrem, drahým kamením i rozličnú drahú kořistí vsedachu s velikým veselím. A zdvihše i roztáhše plátna, po moři plynú, k domové sladkosti chvátajíce.
A když
