jmějieše dva syny, jichžto prvorozený slovieše Palamides a druhý Oetus. Ten Palamides bieše muž silný a udatný velmi, jakož o něm svrchu mnoho psáno jest. Ten do vojska řeckého se mnohými lodími a s velikým vojskem a s hojnú přípravú mocně přitěže, neb nižádný král řecký neměl většieho královstvie jako on, aniž tak bohatého. Toho sú byli Řekové zprávcí všech vojsk mocným učinili, ssadivše krále Agamenona. Kterýžto Palamides byl zabit v boji od Parida po mnohých skutciech hrdinských, jakož o tom svrchu široce psáno jest. Ale někeří marní lidé, jenž lživými řečmi dobré vinie, a dobrým utrhajíce, úkladně je hyzdie, pravili sú, že by Palamides nebyl v boji zabit, ale tajně a lstivě zahuben od Ulixa a Diomeda s radú řečskú. A aby tomu zámyslu bylo svěřeno, složili sú, že Ulixes, Diomedes a Agamenon a Menelaus dva listy falešná složili, na nichžto bylo psáno, že by Palamides s Trojánskými o zradu řečskú skrytě jednal, slib maje od Trojánských, že má za to mnoho zlata vzieti. A ty listy jednomu zabitému člověku trojánskému v ňadra vložili. A že Ulixes, chtě těch listuov chytře potvrditi, jednomu komorníku Palamidovu divně svěřil, že tolikéž zlata, jakož v listech stálo, pod hlavu tajně vložil v lože Palamidovo, a to Ulixovi ten komorník oznámil. A tak Ulixes kázal toho komorníka na tom miestě zabiti. A když ti listové u toho mrtvého biechu od Řekuov nalezeni i čteni, všickni se zle domnieváchu, že by Palamides tú zradú vinen byl. A když vjedechu do stanu jeho, hledajíc toho zlata, i nalezechu je v hlavách lože jeho. A tak uplně věřichu Řekové na Palamida, že by je měl zraditi k Trojánským, i chtiechu naň udeřiti a jej zabiti jakožto zrádci svého. Ale Palamides, své nevině doufaje, směle odpieráše, a že toho chce životem svým a sedáním s sebe svésti a svú nevinu rytieřsky okázati. A že v ta doby nebieše ižádný mezi Řeky tak udatný, by směl se s ním o to bíti, protož Ulixes postavi se za něho zlosynsky jako přietel a svú chytrú řečí tuto pověst uhasi. A vidúce nepřietelé Palamidovi, že jemu tiem obyčejem nemohú uškoditi, o jiném pomyslichu. Neb po několiko dnech Ulixes a Diomedes, přišedše ku Palamidovi, i mluvili sú tajně jemu, že jsú toho v jistotě došli, kterak v jedné staré studnici vyschlé veliký poklad zlata jest, aby s nimi tajně šel v noci a s nimi toho pokladu dobyl. A Palamides jim věře, i jide sám s nimi, a jich ponúcením szuv se a rúcho s sebe svlék, sleze do studnice. A když by na dně, tehdy Ulixes a Diomedes, mecíce naň kamením, zabijí jej. A vrátivše se té noci do stanóv svých tajně, i lehú. A nazajtřie ptají se na Palamida, a žádný nevie, kam se jest děl.
Tu pověst, ovšem lživú,
