že svých bran nemóžete svobodně otevřieti, aniž čijete kterých pomocníkuov, ješto by vás a vaši zemi před jich mocí obránili, poňavadž všickni synové vaši i pomocníci v boji sú zahubeni. Tak li vy i my všickni zahynúti máme v tomto zavření? Hodnéť jest, aby ze dvého zlého menšie zlé za dobré bylo přijato. Protož zdá se nám všem užitečné, počestné a ovšem podobné, abyšte hledali míru a pokoje od Řekuov tady, aby Elena Menelaovi byla navrácena, pro niž jest tolik urozených zmordováno, poňavadž Paris umřel jest, a také aby škody, kteréž jest Paris učinil na ostrově Citarea řečeném, byly Řekóm nahrazeny.“
Tehdy Amfimakus, syn přirozený krále Priamuov, povstav, mnohým jeho řečem odmlúváše, a porokuje jemu z jeho řeči, i vece: „Kterakú naději král Priamus i my máme podnes mieti, poňavadž ty, jenž jsi měl nad jiné ku Priamovi králi i k tomuto městu pevný úmysl mieti a stálý, i chvějěš se jako trest na bahně beze všie stálosti, jenž si s námi měl zlé i dobré, život i smrt stále trpěti? A již, obrátiv pláštěk na ruby, radíš nepoctivě, aby král Priamus žádal pokoje od Řekuov v tak velikém tvém pochybení od něho, jehož by měl svú radú posilniti v jeho mdlobě a v jeho smutku utěšiti. Zajisté tvrdá jest tvá řeč! Dřieveť zahyne dvadceti tisíc lidu, nežliť v skutek bude uvedena, neb ne z milosti viery pocházie, ale z hanebné rady úmysla.“ Ale Eneáš chtieše sladkými slovy horlivost Amfimakovu ukrotiti. I vece: „Ovšem tak jest, že již ani muožem s nepřátely našimi bojovati, ani svobodně odevřieti bran městkých. Protož nezdá se, by cesta užitečnějšie mohla nalezena býti než pokoje hledati.“ Ale král Priamus, nemoha déle krýti úmysla svého, s hněvem proti Eneášovi a Antenorovi žehře, takto jim vece: „Kterak muožete vy v tak veliké neviery smělosti se mnú bez hanby obcovati? Zajisté s vaší radú mně tesknosti činíte a v zúfalstvie mě uvodíte konečně. Poňavadž všecko, co sem činil dosavád proti Řekóm, to sem činil s vaší radú. Však ty, Antenoře, vieš, když jsi se z Řekuov vrátil, byv ode mne k nim vyslán o navrácenie sestry mé Exiony, radil si mi, abych Parida do Řekuov poslal, aby je lúpil a jim škody činil. To jest z mé smělosti nikdy nepocházelo, abych válel s nimi, a maje klidný pokoj v svém království, než tvých rad nabádaním ustavičným mě si k tomu připravil. A ty, pane Eneáši, však s s Paridem do Řekuov jel a jemu jsi radil unésti Elenu a pobrati, což bylo v chrámě. A byť tvé rady k tomu nebylo, nikdyť by Elena tohoto města neohledala. A již pak po smrti všech synuov mých a po toliko škodách mých
