jiní Řekové Trojánských moci velmi valné odolati nemohúce, klopotně utiekáchu, po nichž Trojánští rychle tekúc, mnoho jim škody činie, až do jich stanuov je stíhajíc, a ssedavše s koní, Řeky sekú i mordují. I by křik velmi veliký od Řekuov v staniech a povyk jich o blízké se povětřie obrazováše rozléhaním. A tiem jsa popuzen Achiles, vzchopi se i stáše v stanu, tieže, co by to bylo. Jemužto pověděchu, že Řekové jsú od Trojánských přemoženi a že jsú před nimi musili utéci do stanuov, jimž i tu nemohú se obrániti, ano je vždy mordují. „A vy, ješto mníte, byšte v stanu svém bezpečně stáli, na rychlost uzříte viece nežli padesát tisícuov Trojánských, kteříž vám neoděným živu býti nepřepustie. A kteříť jsú tolik Myrmidonóv tvých ukrutně zahubili a ještě nepřestávají mrtviti, mníte, byť vám odpustili, leč jim mocnú rukú odoláte?“ Tú řečí zbúři se Achiles a u veliké horlivosti milosti Polixeny pozapomenuv, naručest oděnie na se vzchopi a kvapně vsěde na kuoň a jakožto vlk lačný mezi ovce vrazi se mezi Trojánské a je rozhánie, seka, tepa, takže v malé chvíli by znám meč jeho v boji, kterýž vešken bieše zmočen krví Trojánských, a zbitými zemi přistierá. A to vida Troilus, hna na něho s mečem a on zase proti němu. A tu Troilus tak velmi posěče Achile, že za mnoho dní nemuože bojovati, ale v loži musí ležeti. A Troilus tu by také velmi posečen od něho, ale neškodně. A tak oba na se silně tepúce, srazišta se s koní. A ten den celý trváše boj až do noci. A když noc přistúpi, každé vojsko postavi na své miesto.
A tak šest měsiecuov napořád na všaký den bojováno jest a přemnoho lidu zbito jest s obú stranú. A těch bojuov i příhod v nich, kteréž sú se dály v nich znamenitým lidem i obecně rytieřským i panošským, že by bylo nesnadno i nelze jest vypsati docela, i protož tuto jest to opuštěno.
A uslyšav král Priamus, že Achiles proti slibóm svým bojoval, velmi byl žalostiv, v jistotě již tomu věře, že což byl jemu vzkázal, že to jest úkladně a lstivě mluvil, a by byl slovóm jeho král svěřil, že by byl u velikú škodu a hanbu upadl. Želé toho i Polixena, kteréžto již bieše se slíbilo, aby Achile měla za manžela. Ale Achiles i milosti, cti i viery v slibiech svých zapomenuv v těch šesti měsieciech, když by na své rány ode všech uléčen. Avšak vrúcí proti Troilovi mějieše hněvivost, kterýž bieše jeho tak velmi ranil. A protož mezi svými často řiekáše, že to se státi musí, aby Troilus zahynul těžce i umřel od jeho rukú. A zatiem čas přijide, v němžto nasta boj devatenádctý, přieliš vražedlný, neb když vojska se zběžešta s uobú stranú, by seč nelítostivá mezi nimi a mnohým smrtedlná. Achiles, dřieve nežli do boje jel,
