bychom Řekóm škody učiniti, kterýmžkoli muožem obyčejem. Nebť jest nelze Exiony dobyti, poňavadž král Telamon má ji, kterýžto jest nás zde daleko mocnější. A tenť jie nám nevrátí, leč by těžkým bojem od nás byl přemožen, neboť ji miluje náramně. A my takové moci zde s sebú nemáme, bychom to mohli učiniti, anižť jest moc tuto taková v nás, bychom mohli dojíti jednoho města řeckého, protože jest zde lidu množstvie. I protož zdáť mi se, abychom chvalným darem nepohrdali, kterýž nám bohové skýtú na tomto miestě. Nebo v tomto chrámě jsú nynie z větších měšťanuov řečských i žen urozených veliké množstvie a mezi jinými jest Elena, královna a žena krále Menelaa, a v chrámě jestiť sbožie převeliké na zlatě i na střiebře, na zlatohlaviech, perlách i drahém kamení. Protož když bychom se na ty lidi udatně oddali a je zjímali a ty klénoty pobrali, velikú toho čest mieti budem i úžitek a naše nepřátely tiem velmi zamútíme. Protož zdá li se vám podobné, abychom v noci, v uoděnie se tajně připraviece, na chrám udeřili a muže i ženy zjímali, a což jest v něm drahého, pobrali, a zvláště Elenu, kterúžto budeme li moci unésti, plnáť bude naděje, žeť Exiona bude za ni odměněna. Protož viz tuto každý z nás, co máme učiniti dřieve, nežli by nám toho učiněnie snažnost byla odjata.“ – A tak řeči své Paris konec učini.
Tehdy mnozí, jenž tu stáchu, jeho úmysla nepochválichu, avšak větší diel jeho řeči pochváli. Než po mnohém urazení na tom všickni zuostachu, aby když noc přijde a měsiec své blesky přikryje, v uodění a brannú rukú chrám vybili a všecko, což v něm jest, pobrali a lidi zjímali. I sta se v noci, kdyžto noc hvězdy pokáza a měsiec k západu svému táhnieše, tehdy Trojánští, oděnie na se a bran k sobě pobravše a stráž statečnú na lodech zuostavivše, ihned do chrámu vběhnú, a kteréž v něm naleznú, zjímají a vedú do lodí. Ale Paris královnu Elenu i s její družinú beze všie odpory pojma, i vede se s ní na lodí. A nechav jie tu i s jejími pod věrnú stráží, vráti se zase do chrámu. A tu pobravše klénoty a drahé věci z něho, i nesechu do lodí. V ta doby sta se křik od zjímaných, kteřížto žádáchu radějše zbiti býti nežli u vězení býti. Kterýžto křik po tom kraji hlasitě se rozléháše i zbudi posádku silnú na jednom hradě, kterážto toho chrámu ostřieháše. Kteřížto brannú rukú stekše na rychlost, na Trojánské silně udeřichu, majíce za to, že by je měli poraziti a kořist i lidi zjímané odjieti. I by o to šermice veliká, takže by mnoho s obú stranú raněných a něco zbitých. Ale že Trojánských bylo mnohem viece, tisknuchu směle na Řeky, a oni, nemohúc ostati, dachu se na běh. A Trojánští je tepúce, hnachu je pod samú horu hradovú. A vrátivše se s vítězstvím, Trojánští vsědechu na lodie s lidmi zjímanými
