bohuov své milé sestry zase dobyti. Ale žeť toho nemiením vyvésti bez vašie rady pochválenie, protož sem vám to oznámil. Nebo bude li se vám to zdáti hodné a podobné, tehdyť na tom úmyslu přestanu, neb jakžkoli ty všechny věci mne se najviece dotýčí, všakť se vás všech zajisté dotýkají. A cožť se dotýče všech, to má býti ode všech pochváleno.“
A když tu řeč král skona a všichni mlčiechu, tehdy jeden rytieř, Pente, syn Eusebia, velikého mudrce, v něhožto, jakož Ovidius praví, duše múdrá Pytagorova vstúpila, povstav poče takto mluviti: „Ó, přeurozený králi, poňavadž jsem tvé velebnosti dlužen nad jiné věren býti, ty věci, kteréž ku paměti tvé umienil sem přivésti, nechci opustiti, i rač přijieti milostivě jakožto pověděnie z úmysla věrného. Neb vie tvá ušlechtilost, žeť sem měl otce, Eusebius řečeného, kterýžto viece nežli sto a osmdesát let byl v stáři, a jsa veliké múdrosti naučen uměním, měl plnú známost budúcích věcí. Tenť mi jest často pravil a za jisté tvrdil, jestliže pojede syn váš Paris do řečské země, aby od nich lúpežným aneb únosným obyčejem přivedl ženu sem, žeť toto vaše ušlechtilé město a převeliké, Troja, bude z kořen vyvráceno od Řekuov a vy všichni budete ukrutně zbiti. Protož, přemúdrý králi, nelekaj se ani strachuj uposlechnúti slov mých, neb nenie bezpečno takového mudrce radú pohrdati, a zvláště v těch věcech, jichžto necháním nebude uražena ničímž tvá duostojnost, ale v nich zuostaním muož snadno býti příčina budúcieho pádu vašeho. I pročež tehdy žádáš lekánie přidati k tvému pokojnému odpočívaní a tvój lid jistý nejistým poručiti příhodám, kteréžto všech nebezpečná plemena v sobě mají. Protož nech svého úmysla, ačť se zdá a líbí, ať syn váš Paris do řecké země nejezdí a jich se mezí nedotýká, než asponě jiný buď do řečské země vyslán.“
Těmi slovy Pentea zbúřichu se velmi všickni, kteříž tu biechu, a jeho otce proročstvie hanějíce a Penteovu radu zamietajíce. Jehožto radám, ó, by byli radějše svolili, potom by byli budúcích příhod neželeli! Ale že což osudové usúdie k tomu, tomu jest toho nelze ujíti. A protož všichni chválé a ponúkají, aby Paris do země řečské byl vyslán.
A když to zvědě Kasandra, dcera králova, jenž bieše věštbú obdařena, jako by se zbláznila, vzúpi velikými hlasy a řkúci: „Auvech, přeušlechtilé město Troje, proč tě tak lítí osudové táhnú k tomu, aby v malých letech tvé vysoké věže i s domy bylo vyvráceno a zbořeno? Auvech, nešťastný králi Priame, čím si provinil, aby své i svých všech musil smrti oplakati a služby věčné všech želeti? A ty, ó, Hekubo králová,
