na nás siehli a nám škody i hanby nenabyté učinili. Protož spravedlivě proti nim vojnú nepřátelskú povstaneme, poňavadž tomu podlé spravedlnosti má býti odpuštěno, ktož trpí bezprávie, žádá pomstiti se. Protož vás napomínám, jakúž koli muožete, přiložte snažnost čestnú v dobývaní mé milé sestry, nebť nynie jest čas vzácný, aby skrze zámutek našich nepřátel vaše síla i šlechetnost byla ohlášena; udatnosti se okáží, kteréžto v nás bujejí. Vědúce to o mně, že zdařie li bohové žádost mú vámi naplniti, vámť se dary svými takovú štědrostí okáži, že budete mieti z čeho ústavně děkovati. A bude liť vám které pomoci proti Řekóm v této vojně potřebie, takovúť vám bez meškánie pošli, jichžto moc vedlé vás tak utiskne Řeky a tolik škod učiní, aby byli připuzeni vaší přítomností ku pláči. A k vypósobení těch všech věcí Parida, syna mého, budete mieti za vévodu a Deifeba druhého s radú Antenora a Eneáše, mužuov opatrných, kteřížto budú s vámi vypraveni.“
A když přesta král mluviti, tehdy všecka vojska, požehnavše krále, jědechu vesele k lodím. Pak Paris a Deifebus, s pláčem vzemše od krále odpuštěnie, vstúpichu i s svými vojsky v lodie. A tak odvázavše provazy a zdvihše plátna a kotvy pustivše, ve jméno bohuov Jupitera a Neptima na vysoké moře vzplynuchu. A tak pohodlným povětřím plynúce k ostrovuom Ciklades řečeným, u vlasti jménem Romania přistachu, mimo kteréžto ostrovy velikú snažností plynú. A tak plynúce při březiech, i potkachu se tak náhodú s jednú lodí, na nížto bieše král Menelaus, jeden z větších králuov řeckých s svú čeledí, kterýžto v ta doby od vévody Nestora jsa pozván, plavieše se k městu Pira řečeném. A bieše ten Menelaus krále Agamena bratr, maje ženu jménem Elenu, kterážto v ta doby divnú zpuosobú krásy nad jiné všecky vévodieše, jenž bieše sestra těch dvú králí Kastora a Poluxě, kterýžto v městě Samastar spolu bydléšta, chovajíce u sebe Exionu, vnuku svú a dceru Eleny, sestry své.
A Trojánští když na tu lodí patřiechu, viděli jsú, ana se jim z potkánie daleko vyhýbá. A protož ani tito oněch, ani oni těchto mohli poznati. A tak Trojánští, libými větry ústavně plovúce, připluchu k ostrovu v krajině řecké, Citera řečenému, jemužto i dnes plavci Citrus řékají. K tomu ostrovu Trojánští s lodiemi svými přistachu a kotvy na dno pustichu. Provazy lodie k břehu svázavše, i vystúpichu s radostí na zemi. A na tom ostrově bieše chrám krásný a bohatě nadaný a sbožie plný, na čest té bohyni Venus ustavený, neb všecky země okolnie vedlé obyčeje pohanského velikú naději v ni pokládáchu, neb od nie mieváchu odpovědi k svým žádostem. A ty dny slaviechu hod té bohyně, najznamenitějšie ženy, a protož biechu se ze všech okolních vlastí panny i panie v svých
