okáza nahá přede mnú, zdálo mi se jest vedlé mého rozsúzenie, že Venus svú ozdobnú krású oně dvě očitě přesáhla, a protož přisúdil sem jí jablko. I obdržela jest jablko velebnosti svú krású mým súdem, a jsúci veselá, pošeptala mi, že slib od Merkuriáše pravený bez pochyby mám mieti. A když odjidechu ode mne, ihned procítiv, upadech u veliký strach, a vybrav se z toho, jědech ven z toho lesa. Protož zda mníš, milý otče, byť bohové sliby své rušili? V jistotě to viem, jestliže mě do řecké země pošleš, žeť najkraší ženu odtud přinesu, kterážto v jistotě tvuoj smutek zapudí a tvé srdce obveselí.“ A tak Paris svú řeč skonav, i sěde.
Tehdy povstav Deifebus, třetí syn krále Priama, a když by učiněno mlčenie k jeho mluvení, úmysl svój takto povědě: „Najmilejší otče a králi, poňavadž v každém činu, [k]text doplněný editorem kterémuž kto má přistúpiti, a chtěl by na všecky věci zvláštnie a budúcie patřiti, nikdy by nižádný na se nepřijímal ižádné práce; nebo kdyby oráči vždy pilným rozmyšlováním vážili, co semen jich ptáci vyzobí a co nezroste a co rzí, močem aneb suchem neb krúpami zahyne, nikdy by svých polí neosievali. Protož, námilejší otče, buďte přihotovány lodie, na nichžto [by]text doplněný editorem Paris s hodným lidem byl do země řečské vypraven, nebť neslušie radě Paridově duovodné protiviti se. Neb udá li se jemu kterú urozenú neb krásnú unésti ženu, snadněť se stane, žeť za ni Exiona, sestra tvá, bude odměnú vydána, pro nižto všeho našeho rodu ušlechtilost jest pohaněna a hanbú zprzněna jest.“
Pak Elenus, čtvrtý syn krále Priamuov, jakž Deifebus řeč svú skona, povstav s miesta svého, hnutie úmysla svého těmito slovy oznámi, a řka: „Velikomyslný králi a otče najmilejší, slepé žádosti chtivost nepochycuj tebe o mštění, neb vieš, že přiezní bohuov dáno mi jest uměnie ku poznání budúcích věcí; a to jsi poznal na minulých věcech, že nikdy z úst mých nevycházela řeč o budúcích věcech, kterážto by nebyla púhé pravdy v jistotě shledána. A protož nedopúštěj, milý otče, ať by Paris do řecké země směl se pokusiti, neb to věz tvá opatrnost v jistotě, že pojede li Paris do Řekuov a to, což jest řekl, učiní, uzříš, že toto přeušlechtilé město bude z kořen vyvráceno od Řekuov a měšťané vaši na smrt dáni budú; tě i nás všech, kteříž sme z tvých bedr pošli, zmordují. A protož vždy se od těch věcí zdržuj, jichžto skonánie žalost a vývod smrt hořká, dřieve nežli uzříš sám se v pieštitém dolu zařícena a Hekubu, manželku tvú, zabitú a všecky tvé mečem lítým zmordované. Nebo ty všecky věci jsú v pravdě budúcie. Zajisté, pojede liť Paris do země řečské, že tyto všecky věci, ode mne pověděné, stanú se.“ A to pověděv, navráti se s žalostí na miesto sedenie svého. A těmi řečmi Elenovými vikláše se úmysl králóv
