přeslušně zardělýma a skrovné masitosti ušlechtilú zpuosobú obdařenýma, a též i ramen přeslušnú ozdobú mezi vyzdvižením a ponížením libé střiedmosti. Diví se rukama, nevídanú ušlechtilostí zpuosobenýma, jimažto nelze krásy přičiniti. Též se diví prsóm převýborné skrovnosti, na nichžto dva cecíčky jablečné okrúhlosti biešta vyzdvižena. Diví se pak všeho života přielišné postavě mezi výsostí a nízkostí střiedmé, kterážto ani tlustostí na čem zhruběla, ani churavostí posvadla. A tak po zevnitř okázané postavě a nevýmluvné kráse všech jiných oděných úduov lepotu usuzuje, takže on, Paris, i každý člověk rozumný musil by řieci, hledě na Elenu: „Toť jest žena přeušlechtilá na vší zpuosobě mezi všemi ženami, na nížto přirozenie nic nezapomenulo, co by k kráse tělesné příslušeti mohlo.“
A protož Paris, vší pilností přistúpiv bliz k Eleně a své oči upřev, na ni ústavně patřieše, a divě se její kráse dřieve nevídané. A jak už žádost má i libost Paris v zhlédaní na lepost její, tak už i větší Elena má chtivost, též stydlivě vzhlédajíci na Parida, divieci se jeho převýborné kráse. A tak sama v sobě súdí i svědčí, že na něm jest viece krásy, nežli jest o něm praveno, a že jest neviděla nikdy mládence krašieho, na všech údech přeušlechtile zpuosobeného a k její libosti hodnějšieho. A tak Elena nikam nevzhlédne ani své tváři obrátí k nižádným hrám ani službám, kteréžto se v chrámě dějiechu, jedno na Parida vždy hledieše. A čím naň viece patřieše, tiem se jí viece líbieše a v jeho milování viece a viece se zapaluje. A když tak na se dlúho tředú vzhlédášta, až na se spolkem oba hlediešta a milým vzhlédaním milost v srdci skrytú sobě vespolek oznámišta. A když oba o to myslila, kterak by jeden druhého mohl dojíti a jemu úmysla svého povahu oznámiti, avšak Paris dřieve nežli ona da jí okem návěštie, že by s ní rád mluvil, a ona ponúknu okem, aby k ní v čas obecní v chrámě přistúpil. Kdežto Paris, nemoha svým žádostem odolati, všemu studu se oprnuv, tu, kdež Elena v své královské slávě sedieše, směle přistúpi a úmysl mysli své jí pošepmo oznámi. A když jiní lidé ryčných her obecně šetřiechu, kteréžto se dáchu v tom chrámě, on jí a ona jemu tajně zjevi s velikým vzdycháním milost vrúcí obapolně k sobě, a co by mělo se z toho státi, krátkými slovy sobě pověděchu. A tu Paris s velikú poctivostí vzem od Eleny odpuštěnie, vesele jide z chrámu s svým tovařistvem a ona jej svýma očima míle provodi.
A přišed k lodí, všech starších v radu zavola, k nimžto těmito slovy udatně promluvi a řka: „Ó, mužie najmilejší, známo jest vám, pro kterú příčinu líbilo se jest králi Priamovi nás do země řecké vyslati. Nebo byl jest jeho vešken úmysl, aby Exionu, sestru svú, naší pilností a snažností zase měl. A zdá li se vám, že toho nemuož mieti, aspoň měli
