Také mnoho i jiných divuov hospodin činil skrzě svatého Antonie, neb je ve Čtení slíbil a řka: Proste a bude vám dáno. Tu jest nalezl, jenž jeho milosti duostojen byl, i neodpověděl mu své moci. Neb mnoho, kteříž sú byli zlými duchy posědeni, věrnú jeho modlitbú k bohu byli sú uzdraveni. A to jest jemu bylo velmi teskno proto, že množstvie příchozích odjěli jemu přiebytek žádaný v jednotě.
A bojě sě toho, aby pojičenie divuov mnohých jeho v jěšitnú chválu nepřipravilo aneb aby jiní o ňem viece nepravili viece, než jest, i pomysli a chtě jíti do svrchnie Tebajdy. A vzem chleba s sebú od bratří i sedieše na břězě lodě čekajě. A kdyžto on tak mysléše, tehdy hlas k ňemu shuory přijide a řka: I kam jdeš, Antoní? Aneb proč li? Tu on bez úžěsti a jako hlas poznav i odpovědě: Anebo mi lidé nedadie pokojě, proto chci do svrchnie Tebajdy. A najviece proto, že toho potřěbují ode mne, jehož sem já nedustojen. Opět hlas k ňemu vecě: Když chceš do Tebajdy a jakož myslíš na to miesto, jenž sluove Postoralia, tu budeš mieti věčšie úsilé, nežs měl. Ale chceš li býti u pokojíku, jdiž do vnitřnie púště! Tehdy svatý Antoní vecě: A kto mi miesto pusté ukáže? Neb já tu nejsem miest svědom. I vecě jemu hlas, jenž s ním mluvieše, a řka: Saracéniť ukáží, jenž po kupectví do Ejipta chodie. Tu svatý Antoní přistúpiv k nim i prosi jich, aby jej s sebú na púšť přivedli. Tu jemu nižádný neodpovědě, ale jako bohem poslaného vzěchu jej v své tovařišstvo.
A pak ve třech dnech a ve třech nocech
