lháchu arriánští kacieři a řkúce, že takúž vieru mají jako svatý Antoní, a podiviv sě jich smělosti a rozhněvav sě pro pravdu, prosbú biskupovú i všěch bratří i jide do Alexandřie. Tu zěvnú a obecnú řěčí uhaně ty kacieřě a potupi jě, ty Arriány, a řka, že je to kacieřstvo polednie a jest přěběha Antixponnova. I kázáše lidu, syna božieho, ne stvořenie ani ižádné podstaty, ale vlastnieho a jedné podstaty s uotcem, a to proto, aby sě nezdál stvořenie ani zvolenec ani nazvanec, řka, že jest mocný a všemohúcí a byl jest vždy dřieve, než sě jest na svět narodil, a s bohem otcem věčný, neb sě jest narodil z toho otcě, jenž jest věčný bez počátka i bez koncě. A protož mluvieše a řka: Nemějte nižádné obcě s arrimanitany! Anebť nenie nižádného spolka světlu se tmú. Vy, správně věřiece, jste křěstěné. Oni pak, syna božieho, jenž jest z boha otcě, řkúce stvořenie, sú rovni pohanóm. Kteřížto sě radše modlé stvoření než stvořiteli, jenž jest požehnaný a blahoslavený na věky. Věřte mi na tom, vešken tvor sě hněvá i vše stvořenie proti bludu arriomanickému podlé sluov svatého Pavla, že přirovnávají k sobě hospodina svého, skrzě ňehožto jest všecko, v ňemžto jest vše stvořeno.
Toho kázanie tak slavného mužě nemuož vypraviti, kterak jest mnoho lidu připravilo k vieřě křěsťanské. I veseléchu sě, že nevěrní a bohu protivní blud kacieřský od jednoho křěsťana spravedlného jest potupen. A nižádný tehdy doma nebieše ostal, ni starý ni mladý ni muž ni žena. O křěsťanech mlčím,
