od nich užitečného uslyšal, inhed pravieše, že toho má veliký užitek a pomoc.
A také mějieše na svém obličěji od boha veliký dar. Ač kto kdy žádal viděti, jenž jest jeho neznal, mezi množstvím mnichuov, všěchny mina i běžieše k svatému Antoní. A poznáše jeho čistotu a duostojenstvie po tváři, neb sě vždy veselým obličějem ukazováše, mysle o království nebeském. A jakož Písmo praví: Když jest srdce veselo, tehdy sě tvář vždy směje. A když jest srdce v smutcě, tvář sě také smútí. Tak jest Jákob poznal Labana, svého ctě, že sě naň hněvá, i pověděl jest jeho dcerám a řka: Nenie tvář vašeho otcě, jako byla přěde včerajším dnem. A takež jest Gamuel poznal Davida, neb bieše veselého obličějě. A takež jest mohl každý svatého Antonie poznati, neb jest byl vždy jednostajného obličějě v prospěšenství, aniž sě kdy prospěšenstvím chlubieše ani sě u protivenství smútieše. Divného bieše obyčěje i viery čisté i milostivé.
A nikdy sě jest nevinul k těm, ješto v pravé vieřě nestáchu, věda jich starú křivotu a přěstúpenie božieho přikázanie. A nikdy nechtěl s těmi kacieři, ješto slovú Maniché, aniž s jinými nižádné řěči mieti, než to, jímž by jě byl mohl od bludu odvrátiti řka: Takých přietelstvie nebo přiezen nebo obcovánie byla by duši zátopa. I také k těm, ješto slovú Arriáni, tak jich nenávidieše, že všěm pravieše, aby k nim nepřistúpali. Neb když biechu ti kacieři Arriáni jedni k ňemu přišli po zkúšení, a nalez jě v bludu šeredném i zapudi jě s huory a řka, že jest jich řěč horší hada. A když jemu
