hanbú práchnivěti? A protož muojť jest úmysl jistý na smrt se vydati, jsú liť takové věci, jakož ty pravíš, smrt odplata. Neb opatrného muže zvláštnost jest, když jest kterého úmyslu počátek ohlásil, aby raději umřel, nežli živ byl a počátku k konci nepřivedl.“
Jemužto vece Medea: „Přieteli Jasone, tehdy jest úmysl tvój ta jistota, že žádáš smrt předložiti životu svému v příčině blízského nebezpečenstvie smrti zjevné. Zajisté tvé stálosti lituji, ale na tě, jenž máš smělost, pohnuta sem střiezvým slitováním. Protož umienila sem, litujíc tebe i tvého zdravie, lék svého otce ve cti i v lásce předložiti a svému studu neshověti ani svému zdraví. Ale toho dobroděnie milosti tak dosiehneš, když slíbíš věrně mých rad poslúchati a v skutku naplniti, kteréžť poviem, a k těm lstí a úkladuov nepřimiesíš.“
K tomu Jason odpovědě a řka: „Ó, přeurozená panno, cožkoli rozkážeš, abych měl učiniti, slibujiť tobě bez pochybenie naplniti a toť bohóm osvědčuji.“ Jemuž Medea vece: „Najprvé totoť tobě pravím: Pojmeš mě sobě za ženu a mě z tohoto otcovského královstvie do tvé vlasti přineseš a mne nikdy neopustíš. Pomoci učiním v jistotě a zpuosobímť, že o rúnu zlatém obdrženie žádost svú naplníš a všecka zlá nebezpečenstvie v nic obrátíš. Nebť já sem sama mezi smrtedlnými, ještoť mohu i umiem moci boha bojovného, Mars řečeného, odraziti a jeho mohutným ustavením skrze odporu uměnie mohu se opřieti.“
K těm a takovým řečem Jason vece: „Ó, kterak veliké věci a nenadálé jsú zajisté tyto, kteréž mně ty, ó, přeurozená panno, slibuješ dáti a učiniti, kterážto mezi krásnými všeho světa pannami výborné krásy zvláštností se stkvieš jakožto prvnie ruože, kterážto v čas podletní jiné na polích kvietie, [kteréž]text doplněný editorem dobrovolné přirozenie vyvedlo, svými ozdobami přesahá, že mě chceš vysvoboditi od škod tak mnoho zlých věcí, když se o dobytie zlatého rúna pokusím. Avšak viem, že tak velice vděčné věci nemohu spravedlivé odměny dáti. A ktož by takých daruov vděčen nebyl, hodně by měl řečen býti i jmien za blázna púhého. Protož, přeurozená panno, mezi ženským pohlavím najušlechtilejšie, mě tobě za muže věrně a pokorně i za choti laskavého vydám a slibuji čistú a nepohnutú věrú všecky i každé věci, kteréž tvá vuole uloží, věrně a docela splniti.“
Tehdy Medea, takového poddávanie i slibovánie řečí jsúci obradována, takto k jeho řeči opět odpovědě: „Přieteli Jason, ať tvých řečí sem ujištěna a ovšem bezpečna, ne marnýmť srdcem žádám, aby v těch věcech mysl mú ubezpečil, i prosímť, aby mi svých slibuov přísahú potvrdil. Ale žeť k tomu toto miesto v této mieře nenie hodné, i zdá mi se ponechati toho, ažť země bude přikryta zjevnú noční mrákotú, kterýžto čas k skutkóm tajným jest velmi hodný a od viděnie lidského mnohé i vinné vymlúvá. A když toho čas hodný bude, jáť tobě po svém tajném poslu dám věděti a ty do
