společniemu překážela. A protož Medea, vidúc hodný přístup k mluvení, kdyžto všickni jiní kratochvilně a hlučně mezi sebú ryčiechu, báznivého strachu složivši břiemě s sebe, v prvniem přístupu řeči takto vece k Jasonovi: „Přieteli Jason, nemni tvá urozenost býti nectné, ani k vadám ženským připiš mi, když bych snad jako neznámá s tebú směla promluviti. Nebť já miením se rozmlúvaním ctnostným k tvé známosti popuditi, nebť se mně zdá hodné, aby urozenému hosti v pilné jeho potřebě od urozené dievky zdravá byla rada dána. Neb urozený dlužen jest urozenému dosti v pilné potřebě prospěti z milosti přirozené. Nebť já viem, že jsi velebného rodu, a jsa popuzen na své mysli udatností, přitáhl jsi do tohoto královstvie, aby dobyl rúna zlatého. Pro kteréž zajisté dobývanie věz, že nebezpečenstvie podstúpíš jisté života svého. Ale já, tvé mladosti i tvé ušlechtilosti litujíc, žádám tobě k zdraví tvému radu dáti užitečnú i pomoc, jímž by tak velikého nebezpečenstvie mohl ujíti a do žádúcích přiebytkuov tvé vlasti mohl by se v tvém zdraví navrátiti. A toť tobě snadně prospěje, budeš li ochotným srdcem mú radu přijímati a statečnú pilností v skutku okážeš.“
Tehdy Jason jasnú tváří, spav ruce, k jejím slovóm takto odpovědě: „Ó, přeurozená panno, toběť věrným srdcem děkuji z toho, že mých prací tak milostivě z přirozené šlechetnosti želéš, pro něžto k tvým libostem i službám věrně se všeho obětuji, poňavadž mnohem viece darové jsú vděčni, kteřížto ani prosbú, ani pro předešlé zaslúženie bývají dáváni.“
Jemužto Medea vece: „Přieteli Jason, vieš li, kterak veliká nebezpečenstvie ustavena sú tomu, ktož by chtěl rúna zlatého dobyti? Snad jest pověst, pravdy neznajíc, tobě pravé příčiny zjevně neoznámila, neb zajisté moc k jeho obdržení ledva aneb nikdy na smrtedlného připadne člověka, poňavadž jest božská stráž jeho a nenieť v člověku síla, ješto by mohla moc přemoci bohuov. Kto jest zajisté mohl kdy ujíti bez úrazu těch býkuov, z nichžto plápolá lítý oheň? Kohož jest příhoda k tomu navedla, aby proti nim svú smělostí povstal, poňavadž proti nim povstana, naručest obrátí se v popel, a jsa spálen, v pýř se promění. Pakli s lechkým úmyslem pozdvižen a smieš se o to mdle pokusiti, velikým bláznovstvím jsi zmámen, poňavadž odplata té věci jest sama smrt. Protož odtrhni, Jasone, žádáš li činiti múdře, od tak nešťastného prahu nohu svú a nepřistúpaj k smrtonosným prahóm, kteřížť život odjímají.“
Tehdy Jason, jakožto netrpělivý, k slovuom Medee odpovědě, jsa hněviv a proše jie, aby viece takových slov nemluvila. I vece dále Jason: „Ó, přeurozená panno, zdali tvých řečí strachem umrtviti mě věříš, abych se tvrdých hróz lekaje, od počatého úmyslu odpadl? Zdali mníš, bych bez slávy chtěl živ býti a mezi národy lidskými věčnú hanbú
