k slovuom poselstvie odpovědě, změni obličej svuoj, a obrátiv se k Herkulešovi a k svým tovařišóm, takto promluvi k nim:
„Lamendon, tohoto královstvie pán, divné hanby nám činí bezprávně, poňavadž nás beze všie viny kázal vyhnati z své země. A byť ho královská ušlechtilost byla ponukla, měl by rozkázati nás ctíti. Neb by to takováž příhoda do země řecké přišla, zvěděl by, žeť by Řekové jemu hanby neučinili, jedno čest hodnú jemu by učinili. Ale poňavadž jemu nečest viece nežli čest milá jest, i nám k němu táž buď odměna a hned z krajin jeho vystúpíme. Mohloť by se přihoditi snadně, žeť by jeho neřádná rada najdražší odměnú byla zaplacena.“
A skonav ty řeči Jason, obrátiv se k poslovi, vece k prvniemu:
„Přieteli, poselstvie tvé pilně sme slyšeli a dary, které jsú nám od krále tvého poslány, jakož na to slušie, přijali sme. Bohóm našim v pravdě osvědčujem, že sme z úmysla nevešli do země krále tvého, abychom kterú škodu komu v ní aneb násilé učinili, ale že do dalších krajin táhnúti mieníme, po potřebu svú sem sme se vyhnuli. Protož pověz králi svému, ať to vie v jistotě, žeť se z jeho země béřeme. A snad se móž přihoditi, ač snad ne od nás, ale od jiných, kteříž uslyšie toto nám učiněné bezprávie, žeť bude jemu to hodně odplaceno.“
Ale Herkuleš na slova Jasonova královu poslu takto odpovědě:
„Přieteli, ktožkoli jsi, pověz králi svému, že posléz z jeho země zítra ovšem vyjedeme a budúcieho třetieho léta den poslední nemine, a žeť nás chtěj aneb nechtěj v jistotě uzří, ačť živ bude. A my kotvy svých korábuov do země jeho umeceme a tehdyť k dávaní odpuštěnie i k odjití nebude jemu plná svoboda popřiena, poňavadž jest svády nynie s námi počal. A dřieve nežliť v ní svítězí, ohavné hanby břemenem bude utěšen.“
Jemuž posel králuov odpoviedaje vece:
„Dostiť jest hanebné urozenému i ovšem rytieřskému muži bezprávné střěly vystřelovati dřieve času, anižť mně jest poručeno, jenž jsem vyslán k vám, abych se s vámi slovy svadil. Povědělť sem vám, co mi jest poručeno bylo; ačť se vám zdá múdře činiti, dávámť vám radu dobrú: Nebuď vám těžko z této země vytáhnúti, dřieve nežli byšte škody většie mohli vzieti. Nebť nenie dobré poctivé osoby hanebně ztráviti, kteréž mohú toho sdravú radú počestně ujíti.“
A vzem od Řekuov odpuštěnie, jěde zase k svému králi.
Pak Jason a Herkuleš bez prodlenie povolavše Filotea, svého marináře, kázachu koráb k plynutí nastrojiti a všecky věci, kteréž biechu na břeh vynesli, do korábu zase vnésti. Neb jsú to v jistotě věděli, že ač by chtěli se s Trojánskými potkati, že sú rovenstvie ani zisku neměli.
A tak vstúpichu všickni do korábu a vyzdvihše plátno,
