A když král Priamus po rozpravení Antenora jasně srozumě o nepřiezni řecké, a že nemienie nikoli sestry jeho Exiony jemu navrátiti, umysli konečně vojsko silné do země řecké vypraviti a svého i svých bezprávie pomstiti. Ale, ó, králi Priame, který však z osudóv nešťastný osud tak velikého neštěstie z smělosti tvého pokojného štěstie úmysla jest popudil, že s těch osuduov prvních od úmysla tvého pohnúti skrze rady dospělé nemohl ani skrotiti a od škodné vuole tvé býti odvrácen, aby škody dávno minulé a bezprávie radějie přezřel a opykal, nežli jsi nové zbudil na konečnú záhubu svú i všech svých. Nebo jsi nešetřil obecného příslovie, že mnozí, mstiece malého bezprávie, upadají u většie. A ktož dobře a pokojně odpočívá, nekvap ku práci! Ale jistě štěstie tvé chtěl si poručiti osudóm mylným, kteřížto jsú tě i tvé u velikú strast uvedli a v pověst věčnú budúcím, jakož o tom bude v této kronice dlúhé rozpravenie.
A tak král Priamus, svolav na svój dvór syny své a staršie pány zemany i také měšťany trojánské, takto k nim promluvi a řka: „Aj, jakož sem vedlé rady vašie Antenora byl vyslal k Řekóm o navrácení sestry mé Exiony, aby tady mezi námi i jimi všie nepřiezni příčina byla ukrocena, i vrátil se jest, jakož viete, jsa od nich hanebně uhaněn. Aniž chtie podbati na škody a besprávie, kteréž jsú nám učinili, alebrž větší pýchú jsúc naduti, nám hrozie většími. Nedajte toho, bohové, aby se nám stalo, čehož oni žádají; a to, což jsú spáchali, aby jim sešlo bez hodné pomsty, kterúžto my jim s přiezní bohuov učiníme, neb doufáme, že jsme jich mocnější i bohatější, majíce město tvrdé i lidné, před každú mocí nepřátelskú bezpečné. Nebo máme lidu statečného udatenstvím množstvie převeliké a ve všech obyčejích bojovných zvyklé, králóv a kniežat a jiných přátel k naší pomoci přemnoho a zásoby k jedení a ku pití i sbožie hojnost velikú beze všeho nedostatku. Protož zdá mi se hodné, užitečné i počestné, ač se vám též vidí, abychom proti Řekóm, našim nemilostivým vrahóm, aspoň zkusili v něčem našich mocí, vyšlíce na jich záhubu vojska naše, kterážto by na jich zemi a lidi rychle připadly a jim na osobách i na statciech nenabyté škody učinily, dřieve nežli by se oni sebrali na obranu svých lidí. A tak tady svých škod nabudeme a pomstíme bezprávie našeho. Ani se tiem rozpakujte, že jsú oni proti předkuom našim svítězili, neboť to nová věc nenie, že často přemožený svého vítěze přemáhá.“
Tehdy všichni k té řeči králově svolichu jednostajnú myslí, vydávajíce se chtivě k naplnění vuole jeho. A král, vida je hotové k jeho vuoli, tiem svú smělost viece vyzdviže; a poděkovav jim z toho, všecky rozpusti měšťany, s nímžto jedno synové jeho zuostachu a dvořené.
