silné udatnosti a sbožie hojnost na své mysli vážně přemietaje, i připade jemu na mysl rozličné bezprávie škodné i hanebné, jeho otci, jemu i jich lidem i tomu městu od Řekuov bezprávně učiněné. A nemoha toho déle v svém srdci snésti, nastroji slavný dvuor v městě trojánském. A když se všickni synové jeho, urození rytieři, panoše i měšťané starší sjědechu, kromě Hektora, syna jeho najstaršieho, kterýžto tehdáž v uherské zemi byl, jeho otci poddané, otcovým kázaním s velikým množstvím lidu statečného, tu král v své královské slávě sedě na své sieni, pokynuv rukú k mlčení, promluvi k nim a řka: „Ó, mužie věrní a mně milí, v jistotě máte býti mé žalosti z práva tovařišie, kterúžto hodně mám z velikého bezprávie, kteréž mi se jest stalo i mému otci božské paměti i vám všem i mému všemu království od těch Řekuov, zpupných nepřátel našich a vrahuov našeho plemene, kteříž jsú mně i vám otce i přátely šeradně zmordovali, statky pobrali i město obořili; a mú sestru, tak urozenú a tak pannu ozdobenú, hanebně pohaněvše, za ženimu držie. A též dcery vaše i ženy i sestry vaše, z domuov otcovských vytrhše, hanebnými službami sobě slúžiti pudie.
Statky mé i vaše hanebně pobrali a domy s zemí srovnali svú hrdostí. Protož zdálo by mi se za podobné i spravedlivé, abychom s přiezní bohuov, kteřížto pyšným ústavně se protivie, abychom se v jednu mysl svoléce, učinili pomstu takového bezprávie. Viete, že máme město tvrdé, veliké a lidné a že my máme rytieře a panoše zmužilé síly, udatenstvím obdařené; mámeť i sbožie hojnost i všech potřeb, krále i kniežata k našemu požádaní hotova. Protož mněť se zdá, žeť jest vzácný čas i hodný, abychom proti nepřátelóm i vrahóm našim bran, oděnie vzchopili a na jich záhubu vší snažností již myslili, a statečně přiložiece skutky své. Ale žeť válek i bójóv skonánie jest v uomylu, neb nevie ižádná strana, které bohové popřejí vítězstvie, byloť by bezpečnějie válek nechati, byť nás tak přehrozné škody a přehanebná bezprávie nenabádala ústavně. I zdali mi jest poctivé, zdali slušné neželeti a nemstiti toho, že mú sestru najmilejší naši nepřietelé mají a jie v nemanželském řádu, ale nevěstském neřádu hanebně a ústavně požívají, byť pak všech jiných škod nám dálých nebylo a bezpráví? Protož zdá li se vám za podobné ty nepřátely naše obeslati a napomenúti naším slovútným poselstvím, aby mně mú sestru Exionu poctivě zase navrátili, že jim jiných škod potom nechceme zpomínati, ale v tiché mlčedlivosti pozřieti?“ A tak král Priamus řeč svú dokona a všickni, před ním stojiece, chváléchu řeč i radu jeho, aby to bylo k miestu přivedeno. I zvoli Antenora, muže múdrého a v královských běziech velmi opatrného, vyvoli jej a za posla vyda jej; jehožto král prosbú i kázaním ku přijetí toho poselstvie
