A tu bieše Hektor, prvorozený syn jeho, kterýžto byl se vrátil z uherské země rozkázaním otce svého; k nimžto král Priamus takto promluvi, a to s pláčem velikým: „I zdali nepamatujete, milí synové, děda vašeho a otce mého smrti a Exiony, tetky vašie a mé milé sestry, služby hanebné, s nížto se jako s nevěstkú naši vrahové obierají, a my na to mlčiec patříme, a tak velikú moc majíce. I protož hodnéť by bylo i spravedlivé, abyšte toho obého statečně pomstili. Ač byšte již vy těch věcí mstíti nechtěli, ale aspoň naplňte v tom mú žádostnú vuoli, nebť já pro ta bezprávie jsem ústavně v tesknosti a v žalosti náramné. A poňavadž sem vám na svět pomohl a počestně vás z dědinstva vychoval, máte z práva želeti mé žalosti a věrně mstíti.“ A obrátiv se na Hektora, vece: „A ty, muoj synu najmilejší, jenž jsi všech bratruov tvých prvorozený a statečností i silú tvé všecky bratry přemáháš, přijmi tato má napomínanie a rozkázanie mé v skutek snažným udatenstvím přijmi a buď ty sám vévodú a zprávcí té vojny mocným. A všickni bratřie tvoji i lid vešken tebe buďte všickni poslušni. Nebo ty v mohutnosti síly tvé umieš i muožeš skrocovati pyšné a v tvé udatné smělosti zpupným šíje skrocovati budeš. Neboť já po dnešní den a potom takých věcí ovšem se zbavuji a na tvé plece mocné věci ovšem vzkládám, neb ty v své bujné mladosti a síle muožeš práci snésti bojovnú, kteréžto já pro starost mdloby mé snésti ani strpěti nemohu, jsa již věku sešlého.“
A když král dokona svú řeč, tehdy Hektor [s]text doplněný editorem stydlivú počestností k slovóm otce svého odpovědě: „Najmilejší pane a králi, zdaliť nenie lidem od lidského přirozenie pošlým přirozeno, aby žádali mstíti bezprávie jim bezprávně učiněného. Protož ač my urození, jsúce velebností povýšeni, jimžto všeliké bezprávie větší hanbu přinášie, žádáme se nad svými bezprávníky mstíti, nebo skrze to z meze nevystúpáme přirozenie lidského, poňavadž vidíme, že takovú žádost němá zvieřata mají. Protož, najmilejší otče, nižádný mezi tvými syny ani mými bratřími nenie, by tak byl povinovat želeti smrti děda našeho bezprávné jakožto já, jenž sem skrze prvorozenost věkem k němu najbližší, a tudy mám býti první v žádosti o pomstě děda našeho milého. A protož žádám se vší chtivostí mstíti jeho smrti nevinné a v jich se krvi pokochati, kteříž sú krev našeho děda, našich přátel, našich rytieřuov, našich měšťanóv i panoší ukrutně vylévali, k nim žádné viny nemajíce.
