diábli vnitř jsúc, který by to král byl, otázali. Jimžto David prorok odpověděl a řka: Co sě tiežete, ktoť jest? A vy vidíte a viete mé dávné proročstvie: Jestiť král všie chvály dóstojný, pán silný a mocný. Tehda v tu hodinu král nebeský mocně u přědpeklé vstúpiv, ty přětemné temnicě svým svatým božstvím slavně osvietil. A v tu hodinu Adama za ruku ujal, takto k němu řka: Pokoj tobě buď i všemu praždědí tvému. A to řek Spasitel, dal ruku Adamovu svatému Michalovi, a tak všecky dušě inhed z přědpeklé vyvedl. Ale kteréž duše u pravém pekle byly, odtad ižádné nevyvedl. Neb kteří sú v smrtedlném hřieše umřěli, ti jsú všichni do pekla šli a odtad nikda nevyvedeni, ale kteříž sú bez smrtedlného hřiecha umřěli, ti sú u přědpeklí v temniciech bydleli. A potom králem nebeským odtad vyvedeni a viec potom, kdež sú kolivěk byli, tu jsú vešde veleslavenstvie božstvie viděli.“ A když ta dva bratřencě, Karinus a Lenchius, všecknu svú řěč odmluvišta, inhed přěd jich očima zmisašta.
Tuto sě čtú skutci Ježíšovi po jeho vzkřiešení
Potom po božiem vskřiešení co jest činil hospodin, kde li jest byl až do svého na nebesa vstúpenie, o tom světí evanjelisty a svatí mistři mnozě píší. Najprvé svatý Augustin, ten praví, ež vstav hospodin z mrtvých. Kde jest byl těch čtyřidcát dní až do svého na nebesa vstúpenie, toho ijeden smysl ani časem změřiti ani počtem dní zřiediti móže, neb ten, jenž všemohúcí jest a v trojích v najhlučnějších vlastech svého božstva moc divně jest ukázal, točíš v nebesiech,
