zděli a řkúc: „Ty li jsi ten, jenžto jmáš, točíš na tento svět, přijíti, čili jiného čakáme?“ A v tu hodinu, ješto to poselstvie dějiechu, jmějieše Ježíš přěd sebú veliký zástup lidí.
Tu slušie znamenati, kak jest milostivý hospodin posly svatého Jana jasně uzřěv, ochotně přijal a kak jest přěd nimi znamenité divy činil. Hluché, slepé, nemocné přěd nimi uzdravil a potom jim krásně otpověděv, po nich svatému Janu otevzkázal a řka: „Jděte, otevzkažte Janovi to, ješto ste slyšeli a viděli. Slepí vidie, belhaví chodie, malomocní očiščenie přijímají.“ To ti jistí učenníci otevzkázanie svatého Jana uslyševše, k svatému sě Janu vrátili a jemu vše pořád pověděli. To svatý Jan přěrád uslyšal. A potom po jeho skončení ti učenníci Ježíšovi s silnú věrú přistúpili a v svatéj vieřě svój život konali. A zatiem když s tiem poselstvím ot Ježíše pryč byli otešli, tehda Ježíš obrátiv sě na lidi, jal sě svatého Jana chváliti a řka: „Zajisté pravi vám, že jest větší i povyšnější než prorok a ež mezi všemi, ješto jsú sě z ženského národa narodili, nevstal větší svatého Jana, krstitele božieho, o němžto psáno jest: Aj toť posielaji anděla mého přěd tvú tváří, jenžto připraví cěstu přěd tebú.“
O stětí hlavy svatého Jana
Potom, jakžto zlostná tohoto světa nevěra mysl krále Heroda na svú stranu mocně přětáhla, kázal svatého Jana jieti a jeho v žaláři okovati proto, ež pravdu jemu svatý Jan mluviti smějieše a řka: „Neslušie tobě, aby ty svého bratra ženu pojal.“ Proněžto ta jistá Filipova králevá, Heroda nevěsta i ženima, všěmy činy hlédáše, kak by svatého Jana zahubila, ale toho
