nikděž sobě hospody naleznúti nemohli.
Tu móž každý sbožný křesťan pomysliti božie Matky práci i chudobu, jež patnádste let vstář jsúc, toho dne veš den pěše šedši a velmi ustavši, s svatým Ozěpem po uliciech chodieci, s velikým studem hospody sobě prosieše, a vešde jí otpověděli tak, ež musila s svatým Josefem pod obecné přístřěšie jíti, tu ješto v trhový den, a ješto déšť šel, hostie s dobytkem stáváchu. A tu sě jest té noci náš Spasitel narodil. Jehožto svaté narozenie jmá každý člověk správně pamatovati a pamatuje, radostným srdcem bohu děkovati, ež sě pro ny, hřiešné, ráčil naroditi, jakžto nám radí svatý otec Lev papež a řka:
O narození Ježíšovu
„Radujmy sě i veselmy sě všickni u bozě, pamatujíc ten slavný den, v němžto sě jest ráčil naroditi ten, ješto s bohem Otcem bez počátka přěd věky vždy byl slovo, ješto u boha Otcě bylo, tělesenstvie naše přijalo, aby ten, jenžto v svém božství nikda tělesným okem ohlédán nemohl býti, v diecětiem sě tělesenství světu ukázal.“ Jakžto prorok Jeremiáš píše a řka: „Potom na zemi viděn jest a s lidmi bytedlně obcházěl sě jest.“ Protož veliké paměti ten den dóstojen jest, v němžto, jakžto radí svatý otec Lev papež, slušie všem sbožným křesťanóm srdcě k bohu vzdvihnúc, pokorně s jasným vděčenstvím kleknúc, bohu děkovati a řkúc: „Chvála tobě, hospodine, jenž sě ráčil naroditi z svaté Mařie, čisté děvicě.“
O jeho svatém narození tak sě v svatém Čtení píše, ež v ty časy bieše veliký mír a pokoj tak, ež ciesař Augustus po všem světu beze všie přiekazy mocně kralováše. A tak v svéj moci zamyšlený kázal popsati, chtě věděti, kolik by vlastí, kolik
