milému synu zachovala, chtiec radějši jemu dáti, než sama požiti. A to vše Duchem svatým bylo zpósobeno, aby jeho svaté božstvie, chudým tělesenstvím sě zastierajě, diáblóm bylo zatajeno. Mohlo jest také býti to, ež některé šlechetné panie vidúce Matku boží u velikéj tichosti pokornu a v chudobě bydléc, posieláchu jí rozličné potřěby, jejie nedostatky znamenajíc domovité potřěby a ona pokorně děkujíc přijímáše. A s druhé strany svatý Ozěp, což svýma rukama sekyrú vydělal, z toho sobě chudú potřěbu učiniesta. Na to slušie sbožnému křesťanu často sě rozpomínati, neb taká pamět skúpost tupí, pýchu zahoní a k náboženství v svatéj pokořě lidská srdcě k bohu zažiehá skrzě milosrdné politovánie, co jest pro ny milý Ježíš trpěl.
O navrácení Ježíšovu z Ejipta do Židovské země
V tej chudobě tu pohostinu sedm let v Ejiptě bydlivše, jakžto píše svatý Matěj evanjelista, zjevil sě svatému Ozěpovi anděl a řka: „Vezma děťátko a matku jeho, jdiž do Israhelské země, neb sú juž zemřeli ti, jížto sú děťátko zahubiti hledali!“ To zjevenie svatý Ozěp ot anděla uznamenav, vzem děťátko a matku jeho, vrátil sě do Israhelské, točíš Židovské, země. A tak přišed, uslyšav, ano syn krále Herodóv jménem Archaelaus, bál sě tam jíti. Tehda sě opět jemu anděl zjevil a řka a přikazuje, aby šel do města Nazareta.
Tu slušie věděti, ež do Ejipta s děťátkem jdúce snáze bylo, ež malé bylo dietě, mohli je samotiež nésti, ale do své sě země z Ejipta vracijíc, svaté děťátko, když sedm let vstář bylo, těžko bylo samotiež nésti, a také tak mlado bylo, ež daleko pěše jíti nemohlo. Ale tak jest v domnění podlé jednoho
