jmějieše jeden strom v svéj vinnici a přišed i poče hledati ovoce na něm, i nenalezl. Proněžto vinařovi řekl: Aj toť juž tři léta jsú, jakž přicháziem, hledajě ovoce na tomto fíkovém stromě, a nenalézaji, a protož porub jej, neb i co zemi darmo zaměstnává. K němužto vinař vecě: Pane, nechaj jeho tak ješče tohoto léta, dokadť jeho neokopaji a neohnoji, ponese li ovoce, necháš jeho tak, pakli neponese, srúbíš jej.“
A tehdy Ježíš učieše v židovskéj škole v sobotnie dni. Jedinéže jedna žena tehdy bieše, ješto jmějieše trudnú nemoc osmnádste let tak, ež byla sě sklonila, ež nikakž nemožieše vzhóru vezřieti. Jížto když Ježíš uzřel, pozvav jie k sobě, k niej řekl: „Ženo, zproščena jsi z své nemoci!“ A v tu dobu na ni rucě vložil. A v túž hodinu sě vzhóru vzprostila i počě boha chváliti. Tehdy židovské škole starosta za zlé sobě to přijem, ež ji jest v sobotní den v zasvěcený uzdravil, k lidem vecě: „Šest jest dní, v nichžto člověk jmá dělati, v nichžto přichoďte a uzdravenie přijímajte, ale ne v sobotní den.“ Jemužto otpovědě Ježíš a řka: „Licoměrníci, zdali každý z vás v sobotu neotvieže vola svého neb osla ot jěslí i vede na vodu? Kakž tehda tuto dceru Abrahamovu, jížto jest přivázal byl diábel juž osmnádcět let, zdali by ta nejměla otvázána býti ot snuzenie tohoto v sobotní den?“ A když to Ježíš mluvieše, stydiechu sě všickni protivníci jeho a všecka obec sě radováše v těch ve všech věcech, ješto sě slavně dějiechu.
Od vzkřiešenie Lazarova, bratra svaté Marty
Zatiem, když Ježíš za řěkú Jordánem byl, roznemohl sě v svém domu svatý Lazař,
