slušie znamenati, ež kakž sě kolivěk člověk za dobrého jmá, však jemu neslušie jiných hřiešníkóv u potupě jmieti, neb móž hospodin, když ráčí, ze zlého dobrého učiniti, jakžto jest tuto učinil, vida hřiešného člověka, proto jeho nepotupil, ale v jeho dóm šed, z hřiešného dobrého učinil.
O jednom slepém, jemuž Ježíš zrak navrátil
Potom opět skoro jda Ježíš přěs město, uzřěl jednoho slepého, jenž sě byl slep narodil. Nakloniv sě k zemi, plinuv na zemi i učinil bláto i pomazal jeho očí i rozkázal jemu, aby šel, promyl. A jakž to učinil, tak inhed prozřěl. To uzřěvše súsědi a ti, ješto jeho dřieve byli znali, ež chudý žebrák bieše, mezi sebú mluviechu a řkúce: „Však jest toto ten, jenž sedě žebráše.“ A druzí diechu: „Ten jest.“ A někteří diechu: „Nenie ten, ale podoben jest k němu.“ Ale on dieše: „Já sem ten.“ K němužto oni řechu: „Kak jsta sě otevřěle tvoji oči?“ Jimžto on povědě: „Ten člověk, jemužto dějí Ježíš, ten bláto učiniv i pomazal mú očí a řekl ke mně: Jdi, promý. A jakž sem to učinil, tak sem prozřěl.“ K němužto oni vecěchu: „Kde jest ten jistý?“ K tomu on vecě: „Nevědě.“ Tehdy oni vedechu jeho přěd licoměrníky. A toho dne byla sobota, jehožto dne Ježíš bláto učiniv, jeho očí byl pomazal. Tehdy otázachu jeho opět licoměrníci, kak by byl prozřěl. K nimžto on vecě: „Učiniv bláto i pomazal mú očí, a jakž sem promyl, tak sem prozřěl.“ Tehda někteří z těch licoměrníkóv počechu řéci: „Nenie toto člověk ot boha, jenž soboty nectí.“ Ale jiní počěchu řéci: „Kak by mohl hřiešný člověk takové divy činiti?“ A tak v rozličném domnění protivnost mezi nimi bieše.
Tehdy opět otázachu
