nosil, a to pokorně činil, neb ona jiného sluhy nejmějieše.
A od toho miesta vrácenie Jesu Krista z Ejipta do Nazareta až byl Ježíš dvanádste let vstář, nic sě nečte ani píše, co jest těch pět let činil Ježíš, bydle v Nazaretě, kromě jedny knihy jsú, ješto slovú O dětinstvě našeho Spasitele, těch sem psáti nechtěl, neb sú o nich svatí mistři nic nepsali ani potvrdili.
Ješto Ježíš zóstal sám v Jeruzalemě
Potom, jakž píše svatý Lukáš evanjelista, když byl Ježíš let dvanádste vstář, šel s svú matkú a s svatým Ozěpem do Jerusalema na hody podlé obyčejě Starého zákona, a ten hod tráše osm dní. A tu byvše, opět sě zasě do Nazareta vrátili, a děťátko ostalo v Jeruzalemě, a toho matka a Josef nevědiešta. A ta cěsta vzdál byla z Jeruzalema do Nazareta bez mále patnádste českých mil, vlaských čtyři a sedmdesát. A když tak veš den šedše, na nocleh přišli, uzřěvši Matka božie, ano děťátko s Josefem nenie, jehožto mnieše s dietětem šedše, ež Matka božie se paniemi oblášče šla, otáza svatého Josefa a řkúc: „Kam sě děl mój syn?“ K nížto on vecě: „Nevědě. Se mnúť sě jest nevrátil a já sem mněl, by s tebú šel.“ To Matka božie uslyševši, žalostivě zaplakavši, vecě: „Vizi, ež jsmy mého syna pochybili. Běda mně, žalostivéj, kak smy jeho zle ustřiehli. A již jest večer pozdě, kde jeho vieme ptáti?“ A tak plačíci Matka božie, vstavši jala sě po domiech choditi, hledajíc a ptajíc a každého zvlášče tiežíc: „É, viděl li s mého syna milého!“ Za ní také svatý Josef, kmet šlechetný, pláče, chodieše ptajě. A tak vešken večer hledavše, a nenalezše, na hospodu sě vrátili. A kakžkoli rozliční známí k nim na hospodu přišedše, Matku boží těšiechu,
