i prodlí, neslušie sě proto rozpakovati, ale tohoto slepého příkladem bez přestánie k bohu volati, ač co chceš na něm obdržěti. Tomu nás učí na mnoho miestech svaté Čtenie, abychom sě vždy bohu modlili a do jeho svaté milosti nikda sě nerozpakovali. A to také věděti slušie, ež netoliko tomuto slepému Ježíš zrak navrátil jest, ale dva syny slepá, ješto týmž činem volala, oba jsta zrak ot hospodina přijala.
Ješto Ježíš o posvěcení chodil v chrámě
Potom skoro toho dne na chrámové posvěcenie, a to zimě bieše, chodieše Ježíš v chrámě. Tu ho Židé obstúpili, zuby naň skřípiece a řkúc: „Dokad z nás tesknoščemi duši honíš? Pověz nám zjevně, jsi li ty Kristus.“ K nimžto Ježíš vecě: „Já vám mluvi, a vy mi nevěříte, nebo nejste z mých ovec. Ovcě mé hlas mój uslyšie a já jě znaji, any po mně jdú, já jim věčný život dávaji, a nesejdú na věky a nikte jich neuchvátí z mé ruky. Otec mój to, což mi jest dal, všeho toho viece jest a nikte nemóž uchvátiti z rukú jeho. Já a otec jsme jedna věc.“ To Židé uslyševše, kamenie pochopivše, chtěli jeho kamenovati. K nimžto Ježíš zticha promluvil a řka: „Mnoho dobrých skutkóv sem vám ukázal, proněžto chcete mě kamenovati?“ K tomu Židé řechu: „Z dobrého skutku nekamenujem tebe, ale z bludné řeči, ež ty, jsa člověk, činíš sě bohem.“ K nimžto Ježíš vecě: „Však u vašem právě psáno jest, ež jsem já řekl, bohové jste. A když jest ty jisté nazval bohy, k nimžto jest sě božie kázanie stalo, a nemóž sě rušiti Písmo, jehožto jest otec poslal na svět, vy, ež bych blúdil řečí, ež jsem řekl, Syn boží jsem. Nečiním li skutkóv otcě
