sú jeho židovské starosty, kněžie i kniežata našě dali na smrt a ukřižovali jeho, a my sě nadějiechom, by on měl vykúpiti národ israhelský. A nadto nade vše dnes jest tomu třetí den, jakž jsú sě ty věci staly. A tak sú nás některé ženy z našich přěžěsily, ješto byly přěd svítaním u hrobu, jěžto nenalezše jeho těla v hrobě, přišly k nám a řkúce, ež jsú andělské viděnie viděly. A ty pravie, by byl živ. To někteří z našich uslyševše, vstavše, k hrobu šli a tak nalezli, jakžto jsú byly ženy pověděly, ale v hrobě jeho nenalezli.“ A když to odmluvichu, tehda k nim Ježíš vecě: „Ó, hlúpého smysla lidé a pozdní srdcem k věření ve všěch věcech, ješto jsú proroci mluvili! Však jest tak musil trpěti Kristus a tak vníti v svú chválu.“ A počen od Mojžieše a ote všěch prorokóv, vypravováše jim Písmo o sobě psané. A tak mluviece přiblížili sě k tomu hrádku, ješto slóve Emaus. A tu sě Ježíš pořekl, jako by chtěl dále jíti. Tehda ona počešta nutiti jeho a řkúc: „Ostaň s náma, neb jest již nad večer.“ Tehda Ježíš šel na hospodu s nima, ana jeho ješče nic neznáta. A když tak spolu sediechu, jakž brzo Ježíš vzem chléb, požehnal a ulomiv i podal jima, a inhed jsta prozřěla a na tom miestě jeho poznala, a on inhed přěd nima zmisal. Tehda ona spolu mezi sebú vecěšta: „A zdali naše srdce v nás nehořalo jest v tu hodinu, kdyšto s náma jda po cěstě mluvieše a Písmo náma vypravováše.“ A v túž hodinu vstavše, do Jeruzalema šla. A tu nalezli jedennádcět apostolóm, ani sě spolu sešli, a ty, ješto s nimi biechu, ani mezi sebú pomlúvají a řkúc: