proč sě tak šeředně meškámy, tohoto světa hubeného a skoro minulého s velikú žádostí sě držímy? A snad to jest proto, ež královstvie naše jest s tohoto světa, avšak z něho chtiec i nechtiec pryč jíti musímy.“
Ješto Ježíš od svatého Jana pokrščen
A když tak náš Spasitel Ježíš k řěcě Jordánu přišel, nalezl, ano svatý Jan Krstitel hřiešné lidi, ješto k němu na púšč chodiechu, všěcky krstí. K němužto Ježíš přistúpiv, vecě: „Proši tebe, pokrsti mě podlé těchto, ješto krstíš.“ Jehožto svaté božstvie skrzě Ducha svatého svatý Jan znajě a toho sě s poctí vztýchaje, vecě: „Hospodine, já mám ot tebe krštěn býti, a ty s pak přišel ke mně?“ K němužto Ježíš vecě: „Ponechaj nynie, tak nám slušie naplniti všelikú pravedlnost.“ Jakžto by řekl: Nezjevuj toho nynie ani toho provolávaj, neb ješče čas mój nepřišel jest mého přěpovýšeného veleslavenstvie. Ale čas jest mé pokory a poníženie podlé mého tělesenstvie. To svatý Jan uslyšav i uznamenav, jeho svatéj vuoli kakžkoli s strachem povolil, svého Spasitele inhed pokrstil.
V nižto hodinu znamenitě slovutným činem zjevila sě svatému Janu Trojicě svatá, Syna božieho pokrstil, hlas Otcě boha z nebes uslyšal a řkúce: „Teďť jest syn mój milý, v němžto mi sě jest dobřě slíbilo, jeho poslúchajte.“ Tu praví svatý Řehoř: „Toť čas, milý Spasiteli, dávno jsi mlčal. Toť čas, asa již rač světu promluviti, neb nám všěm tvój Otec buoh kázal tebe poslúchati.“ A tu sě koná přědnie řeči zavřenie, ež sě jest náš milý Spasitel všecka ta léta mlčě s velikú pokorú tajil a ve třidcáté léto hlučně ke všemu světu promluvil a řka: „Učte sě ote mne, neb tichý jsem a pokorného srdcě.“
